Ladislav Kadlec / 4. 4. 1917 - 13. 3. 1944

13. 03. 2024

Ladislav Kadlec vstoupil do vojenské služby 1. 10. 1937. Prošel různými jednotkami a službami, včetně Cizinecké legie ve Francii a následně v RAF během druhé světové války. Sloužil u 311. peruti jako letec – palubní střelec. Při jedné akci byl těžce zraněn a přišel o nohu, ale brzy se zotavil a vrátil se k letectvu. Byl to jediný čs. letec, jenž bojoval i navzdory ztrátě jedné nohy. Po válce byl in memoriam povýšen do hodnosti podplukovníka a dodatečně oceněn za svou službu.

Ladislav Kadlec - syn Antonína Kadlece a Apolonie, rozené Osavské absolvoval tříletou pokračovací živnostenskou školu, kde se vyučil holičem. Vojenskou prezenční službu nastoupil 1. 10. 1937 u p. pl. 3 Jana Žižky z Trocnova v Kroměříži, odkud byl 28. 2. 1938 přemístěn k p. pl. 28 Tyrše a Fügnera do Prahy. 31. 7. 1938 byl povýšen na svobodníka, 15. 11. 1938 přemístěn k hran. prap. 1 České družiny do Kladna a ještě 1. 3. 1939 k p. pl. 48 Jugoslávskému, odkud byl po okupaci 1. 4. 1939 propuštěn do civilu. Dne 24. 6. 1939 odešel ilegálně do zahraničí. Z Polska se na lodi Chrobry dostal 1. 8. 1939 do Francie a od 11. 8. 1939 sloužil u 1. pluku Cizinecké legie v Sidi-bel-Abbès a v Ain el Hadjar, odkud jej podobně jako ostatní Čechoslováky vysvobodil až počátek války. Byl přepraven zpět do Francie a 26. 9. 1939 prezentován v táboře čs. armády v Agde. Po povýšení na desátníka a přijetí do branné moci v poměru délesloužícího poddůstojníka jej 10. 1. 1940 přeložili ke 3. pěšímu pluku, u něhož byl zařazen jako velitel kulometného družstva (jeho četě velel tehdy ještě neznámý četař Jozef Gabčík).

Po následném povýšení na četaře (25. 5. 1940) byl 1. 6. 1940 na vlastní žádost přemístěn k letectvu do Agde, ale po fr. kapitulaci společně s leteckou skupinou odplul 24. 6. 1940 lodí Apapa z Port Vendres do Británie, kam dorazil 7. 7. 1940. Do svazku RAF VR byl přijat 24. 7. 1940 v nejnižší hodnosti AC 2 a bylo zřejmé, že se stane palubním střelcem u formované 311. peruti. Příslušný měsíční střel. kurs úspěšně završil 2. 11. 1940 ve střelecké škole 10. AGS ve skotském Dumfries. Poté byl povýšen na Sergeanta a 3. 11. 1940 přemístěn do Honingtonu k 311. peruti, u níž první operační let – noční nálet na přístav Boulogne, prodělal v noci 1. 3. 1941. Dvacátá akce z 5. 7. 1941, namířená proti Münsteru, kdy letěl v osádce Wellingtonu kapitána F/Sgt Karla Schoře, se mu však stala málem osudnou. Při návratu byl nad Nizozemím zaskočen nočním stíhacím letounem Bf 110. Kadlecovi se sice podaři- lo jeho opakovaný útok odrazit a zachránit tak osádku před jistým sestřelením, ale za cenu těžkého zranění pravé nohy, která mu musela být po návratu v nemocnici v Ely amputována. Za tuto akci byl povýšen na rtm.let. v zál. (se zpětnou platností od 1. 7. 1941) a vyznamenán Čs. válečným křížem. Po půlroce se zotavil již natolik, že mu mohla být připnuta protéza, s níž se velmi rychle naučil chodit. Z nemocničního ošetřování byl propuštěn až 6. 2. 1942, počemž 22. 4. 1942 následovalo povýšení na Warrant Officera.

Ačkoli mu hrozila superarbitrace ze zdravotních důvodů, nakonec prosadil svou a vrátil se do operační činnosti, kterou oficiálně obnovil 25. 9. 1942, kdy v osádce W/O Františka Bulise provedl svou první protiponorkovou hlídku nad Biskajským zálivem. Později létal i v jiných osádkách, např. v osádce P/O Metoděje Šebely, s níž se 10. 4. 1943 podílel na úspěšném útoku na flakem těžce bráněnou něm. transportní loď Himalaya, nebo v osádce Sgt Stanislava Huňáčka, s níž se 16. 5. 1943 podílel na úspěšném útoku na ital. ponorku Enrico Tazzoli. V operační činnosti setrval i po přezbrojení jednotky na čtyřmotorové Liberatory a 28. 10. 1943 byl povýšen na šrtm.let. v zál. Ráno 13. 3. 1944 odstartoval z Predannacku na rutinní protiponorkovou patrolu (od 25. 9. 1942 již osmačtyřicátou), ale Liberator, pilotovaný zkušeným P/O Otakarem Žantou se z ní nevrátil. Všichni byli prohlášeni za pohřešované a jejich těla moře nikdy nevydalo. Po válce byl in memoriam povýšen na štábního praporčíka (1. 2. 1947) a poté na podplukovníka (1. 6. 1991).