R. Bém: Jan Žižka z Trocnova, 1923-1924

Tradice husitského hnutí, spojená zejména s osobnostmi Mistra Jana Husa a Jana Žižky z Trocnova, rezonovala československými dějinami po celé dvacáté století. Žižkova podobizna z dílny českého malíře Rudolfa Béma (1874–1955) patří k nejzdařilejším. Autorovi se podařilo vytvořit skutečně klasickou podobiznu vojevůdce, inspirovanou pozdně obrozeneckými předlohami Mikoláše Alše.

Rudolf Bém (Vratislav Hlava), Jan Žižka z Trocnova, 1923-1924

Dřevo, olej, 158 x 102 cm.

Figurální zpracování Žižkova portrétu je zcela srovnatelné s díly nejvýznamnějších umělců té doby. Autor kladl mimořádný důraz na realistické až naturalistické zpracování detailů obličeje a oděvu. Majestátní portrét husitského vojevůdce vyniká živostí barev a plasticitou. První studii k malbě vytvořil Bém již v roce 1916 a celých osm následujících let pracoval na její definitivní podobě. Je tedy velmi pravděpodobné, že vznikly minimálně dvě výsledné verze. V roce 1924 zakoupilo autorská práva k  dílu ministerstvo národní obrany a vydalo v poměrně vysokém nákladu 3000 kusů tištěné reprodukce. Od prezentované malby se liší barevností, detaily oděvu a orientací pohledu.

Rudolf Bém vystudoval malířství na pražské Akademii výtvarných umění u profesorů Františka Sequense a Vojtěcha Hynaise. Kromě portrétní malby vynikal i v krajinářské tvorbě, za kterou získal několik našich i mezinárodních ocenění (1909 zlatá medaile Grand Prix v Haagu, 1913 cena L. Schmidta). Po vzniku Československa se rozhodl z vlasteneckých pohnutek změnit své jméno, které přijal po dávném zemanském předkovi své matky. Měl prý pověst paličatého husity a odmítal svoji osobu spojovat se vším, co by mohlo jen naznačovat její cizí původ. Pod novým jménem Vratislav Hlava si však musel začít znovu, od počátku budovat svoji uměleckou prestiž. Jeho inklinace k husitské tradici je zřejmá i na tématech, která si v dalších letech vybíral.

Obraz byl získán do sbírky Vojenského historického ústavu Praha formou nákupu v roce 2016.

Ilona Krbcová