Rudolf Smetánka - Voják ve službě demokracie

Mnozí legionáři hledali po skončení Velké války uplatnění v politice nového státu. Někteří se ztotožnili s krajní pravicí nebo levicí politického spektra. Naprostá většina však stála ve službách parlamentní demokracie. Mnozí z nich za její ideály znovu bojovali i v letech druhé světové války a komunistické totality. Jedním z nich byl i Rudolf Smetánka.

Narodil se 1. ledna 1887 v Trojovicích nedaleko Chrudimi. V roce 1906 absolvoval c. a k. dělostřeleckou kadetní školu ve Vídni a stal se důstojníkem z povolání rakousko­‑uherské c. a k. armády. Během první světové války nejprve studoval na vídeňské Válečné škole a následně bojoval na italské frontě, kde se v hodnosti hejtmana počátkem října 1918 dostal do zajetí. Okamžitě se přihlásil do československých legií, kam byl přijat tři dny před vyhlášením nezávislého Československa. Do vlasti se vrátil jako přednosta operačního štábu čs. vojsk v Itálii.

Z armády odešel v září roku 1923 v hodnosti majora generálního štábu (naposledy zastával funkci náčelníka štábu 1. pěší divize) a začal se živit jako novinář a vojensko­‑teoretický publicista. Politicky se v té době angažoval v Československé straně národně socialistické. Časem se však s její politikou rozešel a v květnu 1935 byl zvolen poslancem za konzervativní Národní sjednocení. To bylo zpočátku v opozici, avšak na jaře 1938 se stalo součástí koaliční vlády. Jeho politici patřili k důsledným zastáncům obrany republiky.

Z obsazené vlasti odešel koncem roku 1939. Počátkem února 1940 vstoupil do čs. zahraniční armády a působil u vojenské správy Čs. národního výboru v Paříži. Po porážce Francie odjel do Velké Británie, kde jej v listopadu 1940 prezident Edvard Beneš jmenoval členem Státní rady, orgánu plnícího v exilovém prozatímním státním zřízení některé funkce parlamentu, a v jejím branném výboru působil až do roku 1945. Během války se vrátil také k psaní vojensko­‑teoretických spisů.

Po návratu do vlasti se již koncem května 1945 stal prvním poválečným velitelem Vojenského historického ústavu. V roce 1947 byl jmenován brigádním generálem, avšak krátce nato odešel do výslužby. Protože se i v této době opět angažoval v národně socialistické straně, byl po únoru 1948 krátce vězněn. Po propuštění se mu podařilo odejít za hranice, kde se zapojil do boje proti komunistickému režimu. Od roku 1949 byl členem Rady svobodného Československa, která se měla stát vrcholným orgánem Čechů a Slováků žijících v exilu. Zemřel 14. září 1958 v Londýně.

 Jiří Plachý

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 28. prosince 2018