Václav Čermák - Tři války za Československo

27. 07. 2023

Češi, kteří se nechtěli smířit s vnucenými pořádky, stanuli v průběhu dvacátého století třikrát v řadách odboje, někteří nezdolní jedinci dokonce ve všech třech případech. Mezi ně se zařadil Václav Čermák, jehož životní dráha plasticky kopíruje historii Československa první poloviny dvacátého století.

Václav Čermák (1896–1985) po příjezdu do jihofrancouzského Agde, kde se formovalo československé vojsko ve Francii. FOTO: VHÚ Praha

Pocházel z Podolí (nyní součást Prahy), kde spatřil světlo světa 23. května 1896 jako třetí ze čtyř synů úředníka. Absolvoval obchodní akademii a 15. dubna 1915 narukoval jako jednoroční dobrovolník k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 8, s nímž odešel na ruskou frontu. Počátkem roku 1917 jej převeleli do Itálie, kde padl do zajetí a přihlásil se do československých legií. Sloužil u pěšího pluku 31 a účastnil se bojů na Doss Alto. Do vlasti se vrátil 27. prosince 1918 v hodnosti rotmistra. V Československu byl přeložen k pěšímu pluku 32 a na jaře 1919 se opět účastnil bojů. Patřil k těm, kteří aktivně bránili území jižního Slovenska proti maďarským jednotkám. Za své působení v legiích a účast v bojích na Slovensku dostal Československý válečný kříž 1918.

Václav Čermák (1896–1985) po příjezdu do jihofrancouzského Agde

Celé meziválečné období sloužil jako důstojník v československé armádě, dosáhl hodnosti majora. Po okupaci roku 1939 a likvidaci čs. branné moci musel nastoupit civilní zaměstnání. V dubnu 1940 ale uprchl a podařilo se mu dosáhnout exilového vojska ve francouzském Agde. Zde působil až do francouzské kapitulace a se svými muži se pak lodí evakuoval do Velké Británie. Po válce hrdě vzpomínal, že žádný z mužů jeho eskadrony nevyužil možnosti zůstat jako civilista ve Francii. K 27. září 1940 jej jmenovali velitelem kulometné roty nově zformovaného čs. vojska v Británii, funkci zastával do 11. července 1941, kdy se stal zástupcem velitele 1. praporu. K 15. říjnu 1943 ho jmenovali přednostou 1. oddělení I. odboru Ministerstva národní obrany v Londýně. Václav Čermák byl za svou činnost v odboji dekorován dvěma Československými válečnými kříži 1939 a dalšími medailemi. Válku skončil v hodnosti plukovníka.

Po osvobození pokračoval ve vojenské kariéře, po únoru 1948 byl však záhy z vojska s mnoha jinými vyhozen. V důsledku perzekuce delší dobu vážně uvažoval o emigraci a odchodu do Velké Británie, při pokusu o překročení hranice byl však i se skupinou přátel zatčen. Státní soud Praha mu 10. června 1950 vyměřil 13 let odnětí svobody, věznili ho na Mírově. Ani v této situaci nesklonil hlavu. Propustili jej v rámci amnestie 4. července 1956. Václav Čermák se dožil vysokého věku, zemřel v Praze 17. září 1985. Urna s plukovníkovým popelem je uložena v chrámu svatého Mikuláše na pražském Staroměstském náměstí.