Vzpomínka na Jana Klabana, aviatického nadšence a restaurátora letadel

Koronavirové události týkající se celé společnosti bohužel zastiňují některé individuální lidské příběhy a události. K jednomu takovému osudu se musíme vrátit - 4. března tohoto roku zemřel jeden z bývalých pracovníků Vojenského historického ústavu Praha, Jan Klaban. Muž, který svůj život spojil s letectvím, s restaurováním a stavbou replik starých letadel, a to nejen v dílnách Leteckého muzea Kbely.

Jeho kolega Tomáš Kořínek o něm v nekrologu řekl: „Honza byl letecký nadšenec, který se těšil z pohybu letadla, kterému vnutil svoji vůli, v trojrozměrném vzdušném prostoru. Tak jako většina z nás. Čím se od nás však lišil, byly jeho šikovné ruce. Byl excelentní modelář. Jeho pomníkem v historii československého letectví zůstane přesná replika letounu Beta Minor Be-50 z roku 1935, kterou stavěl pod patronací Vojenského historického ústavu Praha. Honza se také podílel na ustanovení Letecké skupiny Kbely, která se později přejmenovala na Historickou letku Kbely a zasloužila se o to, že některé exponáty Leteckého muzea Kbely se staly létajícími.

Bylo by toho hodně na co by se dalo vzpomínat ve spojení s Honzou. Prožili jsme společně mnoho dobrodružství, nejen toho leteckého. A taky hodně srandy! Jeho rozesmátý obličej s mohutným knírem si vždy vybavíme, když na něj budeme vzpomínat. Pro nás, lidi od letectva, byl Honza kamarádem, který nikdy nezklamal.“

Životní dráha

Pilot, letecký nadšenec a restaurátor Jan Klaban se narodil 30. června 1947 v středočeské Lysé nad Labem. Zde také vyrůstal a chodil do školy. V roce 1962 nastoupil jako žák na Odborné učiliště TOS v nedalekých Čelákovicích, studium dokončil v roce 1965. Vojenskou službu absolvoval v letech 1966-1968, a už tehdy se dostal k létání - a především k seskokům padákem. V ŠDZ Kroměříž působil jako průzkumník – výsadkář, posléze instruktor výsadkářů. Měl na svém kontě 50 seskoků, a to ze strojů L-60, An-2, Il-14 či vrtulníku Mi-4. Byl rovněž nadporučíkem v záloze.

Po vojně nastoupil v roce 1969 jako nástrojář do Kovony v Lysé nad Labem, ale již v roce 1970 přechází jako letecký mechanik do Výzkumného a zkušebního leteckého ústavu. Zde pracoval na pozicích motorář, vrtulář – zkušebna vrtulí a přístrojař – měřící technika. V roce 1980 přechází jako letecký mechanik do Vojenského historického ústavu Praha, v jehož Leteckém muzeu Kbely působí až do roku 1994, tedy plných šestnáct let. Poté přechází jako mechanik k VÚ 8407 Praha – Kbely (1994-1999), tři roky je ve firmě LETOV (2000-2003), aby se opět vrátil do kbelského leteckého muzea VHÚ, kde zůstal až do odchodu do důchodu v roce 2012. Ve VHÚ tedy působil celkem dvacet pět let.

Jako sportovní parašutista působil v Aeroklubu Mladá Boleslav, létal v Aeroklubu Letňany, byl držitelem průkazu pilota plachtaře číslo 100 337, měl stříbrný průkaz FAI č. 3483. Jako pilot měl k roku 2012 nalétaných 1 082 hodin, konkrétně 3 752 vzletů a přistání. Působil jako pilot, vlekař, vysazovač, pilot nočních letů. Byl také průkopníkem létání na rogalech.

Práce na Be-50

Jak bylo řečeno, Jan Klaban se v rámci svého působení ve VHÚ věnoval unikátní práci: stavbě historického letadla Beta Minor Be-50. Tento meziválečný stroj vyráběla choceňská letecká továrna firmy Beneš-Mráz; v roce 1935 vznikl prototyp, o rok později se rozběhla sériová výroba. Připomeňme si stručně práci, která probíhala pod Klabanovým vedením v dílnách Leteckého muzea Kbely.

Když koncem osmdesátých let minulého století uvažovali pracovníci kbelského leteckého muzea o stavbě létajícího historického letounu, padla volba právě na Be-50. Dal se použít spolehlivý motor Walter Minor 4-III o výkonu 105 k (77 kW) a byly k dispozici téměř všechny tovární výkresy, které byly zapůjčeny z výrobního závodu v Chocni. Za myšlenkou postavit a hlavně znovu dostat do vzduchu tento stroj stál právě Jan Klaban.

Práce na stavbě zahájil Jan Klaban v dílnách Leteckého muzea Kbely v první půlce devadesátých let. Od počátku byly díly Be-50 vyráběny prakticky stejnou technologií, jakou používala choceňská továrna. Výroba kovových částí byla prováděna převážně v leteckých podnicích, dřevěná konstrukce vznikala v kbelském muzeu. Dřevěných dílů se muselo vyrobit více než 5 500. Beta nebyla běžnou replikou původního stroje, ale šlo o 44. postavený exemplář navazující na stroje vyrobené firmou Beneš – Mráz do roku 1939.

Trup byl z větší části dokončen v roce 2007. Oproti původnímu modelu byl vybaven povinnou radiostanicí, odpovídačem a nouzovým vysílačem polohy. Motor Walter Minor 4-III poprvé běžel v září 2011. Veřejnosti byla Beta, ještě jako statický exponát, poprvé předvedena při zahájení sezóny Leteckého muzea Kbely v dubnu 2013. Se stavbou nezištně pomáhalo Janu Klabanovi mnoho aviatických přátel i firem, bez nichž by se letoun těžko dočkal dokončení.

Dlouholetá práce byla završena v roce 2015. V květnu toho roku se letoun Be-50 poprvé vznesl na letišti v Mladé Boleslavi. Letoun patřící do sbírek VHÚ byl zapůjčen do Leteckého muzea Metoděje Vlacha v Mladé Boleslavi, v červnu 2015 pak následovalo první představení před veřejností. Osud však staronovému letounu nevyměřil dlouhou existenci: Beta-Minor se 11. srpna 2018 zřítila na malém letišti u Strunkovic nad Blanicí při letových ukázkách pro veřejnost a byla kompletně zničena. Při neštěstí bohužel zahynul i její pilot, jinak zkušený aviatik, který měl s Betou nalétáno již 65 hodin.

V březnu 2020 se uzavřela i cesta, kterou životem prošel - a také prolétával na letadlech - tvůrce Bety, Jan Klaban. Nejen jeho kolegové a přátelé z Leteckého muzea Kbely na něj vzpomínají s úctou a vřelostí.

RED