Bohumil Pelikán - Pomsta rodině generála

27. 01. 2025

Armádní generál Alois Liška, velitel Československé samostatné obrněné brigády, bojující na západní frontě, zaplatil za svoji účast v zahraničním odboji vysokou cenu. Manželku s dcerou nacisté uvěznili v koncentračním táboře Ravensbrück a syn Jaroslav zahynul na pochodu smrti jen několik dní před koncem války. A Liška sám byl jedním z prvních generálů postižených politickou perzekucí bezprostředně po komunistickém převratu. Počátkem června 1948 byl propuštěn z armády a Státní bezpečnost ho hlídala na každém kroku. Prostřednictvím ilegální organizace Kornélie Procházkové, rodinné přítelkyně a bývalé vězeňkyně koncentračního tábora, se mu však podařilo StB setřást a dostat se za hranice.

Bohumil Pelikán (1908–1993, zcela vpravo) v době nasazení Čs. samostatné obrněné brigády u Dunkerque. Vedle něj velitel brigády a jeho budoucí tchán generál Alois Liška. FOTO: Sbírka Tomáše Jambora

Když se potvrdily zprávy, že je znovu v Londýně, rozhodl se komunistický režim pomstít na jeho blízkých. Počátkem dubna 1949 byl zatčen jeho zeť a spolupracovník z doby války podplukovník generálního štábu Bohumil Pelikán. Narodil se 15. května 1908 v Chvaleticích v okrese Písek. Po maturitě na obchodní akademii v Českých Budějovicích a vojenské prezenční službě se rozhodl pro dráhu důstojníka z povolání a absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. Patřil k talentovaným důstojníkům – ještě před okupací byl vyslán na Vysokou školu válečnou, vychovávající budoucí velitelskou a štábní elitu armády, a stal se důstojníkem generálního štábu.
Z okupované vlasti odešel v roce 1940 tzv. balkánskou cestou přes libanonský Bejrút do Francie, kde vstoupil do řad čs. zahraniční armády. Po porážce Francie odjel do Velké Británie. Bojů o severofrancouzský přístav Dunkerque se od října 1944 do května 1945 účastnil jako přednosta 4. oddělení štábu Čs. samostatné obrněné brigády. Za svoji činnost obdržel mimo jiné Řád Britského impéria.
Po návratu do vlasti se stal profesorem Vysoké školy válečné. V té době se oženil s Vlastou Liškovou a narodily se jim dvě děti. V říjnu 1948 byl ale sám vyhozen z armády a začal uvažovat o odchodu za hranice, který však již nestačil uskutečnit. Necelé tři měsíce po zatčení, 27. června 1949, stanul před senátem Státního soudu v Praze, který jej za „velezradu“ poslal na 12 let do vězení. Trest si téměř celý odpykal – na svobodu se dostal až v rámci velké amnestie v květnu 1960.
Žil v Ostravě, kde pak až do odchodu do důchodu pracoval jako hutník­‑ocelář ve Vítkovických železárnách. Měl štěstí a dočkal se pádu komunistického režimu v listopadu 1989, po němž byl občansky i profesně rehabilitován. Prezident Václav Havel jej vyznamenal Řádem Milana Rastislava Štefánika a jmenoval ho do hodnosti generálmajora ve výslužbě. Bohumil Pelikán zemřel 17. června 1993 v Ostravě.

Jiří Plachý
Napsáno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 12. června 2020.

Aktuálně



Pojízdné zařízení pro očistu bojové techniky TZ-74 GABRIEL

Pojízdné zařízení pro očistu bojové techniky TZ-74 GABRIEL

27. 12. 2025
Těsně před Vánocemi v roce 1975 schválilo Kolegium ministra národní obrany zavedení do…
PF 2026

PF 2026

23. 12. 2025
Krásné prožití vánočních svátků a šťastný nový rok 2026
Oceňovaní spojenci - Pozemní útvary československé branné moci v bitvě o Francii očima francouzského velení

Oceňovaní spojenci - Pozemní útvary československé branné moci v bitvě o Francii očima francouzského velení

23. 12. 2025
Touto dobou před osmdesáti šesti lety se příslušníci československé branné moci ve…
Vánoce a přelom roku v zahraniční misi na Slovensku v roce 2022

Vánoce a přelom roku v zahraniční misi na Slovensku v roce 2022

23. 12. 2025
Svátky, které se i daleko od domova nesly ve znamení soudržnosti, tradic…
Prosinec 1944 – oficiální vydání prvních poštovních známek osvobozeného Československa

Prosinec 1944 – oficiální vydání prvních poštovních známek osvobozeného Československa

20. 12. 2025
Dne 26. listopadu 1944 proběhl v režii sovětských tajných služeb v Mukačevu „I. sjezd…