Restaurování saské pistole

Saské pistole s francouzským křesadlovým zámkem (okolo 1745) dodávaly pro ozbrojené složky přední manufaktury v Suhlu. Delší varianta je vybavena širokým poutkem zašroubovaným do mosazné hlavice rukojeti pažby pro provlečení závěsného řemenu. Pistole, u které popisujeme restaurování, má celkovou délku 450 mm a ráže hladké hlavně 18.9 mm. Závěsné poutko v garnituře nemá a otvor po něm zde není. Mnohdy se stávalo, že pro další využití zbraně bylo poutko odstraněno a otvor různým způsobem zaslepen.

Zbraň byla před restaurováním ve velmi špatném technickém stavu, který nedovoloval její jakékoliv použití v nově připravované expozici Vojenského historického ústavu Praha. Při manipulaci hrozilo další poškození předpažbí, které nedrželo u hlavně. Kompaktnost zajišťoval motouz.

Nejvíce byla poškozená levá i pravá strana ořechového předpažbí, které těsně přiléhá k ploše hlavně. Zcela zde chybělo dlouhé odlomené krajní části dříve opravené vylaminováním. Přidaný materiál pro zpevnění včetně lepidla postupem doby zdegradoval a opět se celé předpažbí rozpadlo. Mosazné nákončí ústí hlavně již nedrželo pevně zanýtované v masivu předpažbí a volně vypadávalo. Dále pod hlavní zcela chyběly dva kónické čepy, jeden pro poutko hlavně a druhý pro mosaznou tulejku nabijáku. Nákončí i tulejku proti odpadnutí zajišťoval pouze pevně zasunutý nabiják.

Po demontáži křesadlového zámku se v jeho zádlabu odkryla velká trhlina, která procházela podélně od otvoru předního šroubu, téměř celým vybráním až do rukojeti pažby. Jinak u kovových částí nechyběly již žádné součásti. Stávající nebyly podle vizuálního průzkumu nijak upravovány a mechanismus zámku je zcela funkční.

Povrch měl místní ostrůvky zatmavlé korozní krusty, vnitřní povrch hladké hlavně jí byl pokrytý celkově. Mosazná garniura byla pokryta barevně nestejnorodou patinou. Je způsobena přelakováním nitrolakem na kov, který se používal k ochraně povrchů vyleštěných barevných kovů v polovině dvacátého století.

Před restaurováním je pistole pečlivě zdokumentována. Především v místě, kde proběhnou největší restaurátorské zásahy, jako je například celé předpažbí. Po demontáži, kdy je oddělena dřevěná část z ořechového masivu od kovových součástí, nejdříve prošla zrestaurováním celá pažba. Předpažbí je postupně v zádlabu hlavně napařeno. Laminace a lepidlo jsou po změknutí odstraněny pomocí skalpelu, dále následovalo omytí až na holý povrch dřeva, zbavený veškerých nečistot.

Chybějící boční části jsou doplněny vyzrálým ořechovým masivem, který strukturou letorostů navazuje na původní část. Doplněný a vytmelený povrch je kompletně vylaminován dvěma vrstvami laminace z důvodu většího zpevnění.

Po doplnění ostatních chybějících částí byla pažba místně zabroušena, podmořena, vytmelena směsí hnědé hlinky s dvousložkovým lepidlem a po dokonalém vytvrdnutí opět jemně zabroušena. Dále prošla namořením podle tónu zabarvení okolního povrchu se závěrečnou aplikací polomatné šelakové politury. Nově nanesená politura je pouze asi na 40% celé pistole, aby navazovala na původní zachovalou. Také vnitřní laminace je z důvodu většího zpevnění tímto způsobem napuštěna.

Z povrchu železných součástí je nejprve rozpouštědlem odstraněn konzervační vosk s částicemi prachu. Dále v lázni chelatonu (pro železo) ostrůvky koroze a z vnitřku hlavně souvislá zatvrdlá krusta. Po vysušení a pasivaci byl celý povrch zapatinován tanátovacím roztokem. U mosazné garnitury je nejprve omytý zdegradovaný povrch nitrolaku. Zabarvení kovu se sjednotilo v chelatonové lázni (pro barevné kovy) cca za 60 minut. Následoval oplach a rozleštění textilem s plavenou křídou.

Zbraň je po montáži opatřena závěrečnou voskovou ochranou, která je vhodná i pro expoziční činnost.

Petr Moudrý