Barikády a stejnokroje Pražského povstání v barvě

Vojenský historický ústav získal v roce 2013 skeny unikátních barevných diapozitivů, pořízených v době Pražského povstání. Zachycují prostor křižovatky u nynější stanice metra Želivského, a kromě systému barikád na této důležité křižovatce zachycují též celou škálu stejnokrojů československých, protektorátních i kořistních, použitých zde pražskými povstalci.

Autor barevných diapozitivů, Oldřich Cerha, se narodil 8. ledna 1901 v Oskořínku, okres Nymburk. V lednu 1915 dokončil měšťanskou školu v Bubenči a 23. listopadu 1917 se vyučil na kováře. Od 6. listopadu 1918 do 17. října 1919 sloužil jako dobrovolník v nově budované československé armádě. Poté vstoupil do státních služeb a působil u finanční stráže.

V roce 1932 se stal vrchním respicientem finanční stráže v Čopu a v letech 1937 až 1938 sloužil v Litmanové, také na východním Slovensku. Po vzniku Slovenského štátu musel jako Čech odejít 1. dubna 1939 do protektorátu. Tam byl služebně přidělen k zásobovací službě magistrátu hlavního města Prahy, kde od 2. února 1940 až do konce války zastával místo vedoucího zásobovacího úředníka.

V této funkci zajišťoval příděly potravin pro rodiny perzekvovaných osob i na přípravu pečiva pro zásilky vězněným. Přes hrozbu trestu smrti za podvracení hospodářství říše zajišťoval pro české obyvatelstvo nespotřebované příděly cukru, které by jinak byly odeslány do Německa. Jeho syn Jaroslav se jako partyzán účastnil Slovenského národního povstání.

Oldřich Cerha měl od roku 1939 u olšanské hřbitovní zdi zakopány zbraně pro odboj, ale když povstání vypuklo, nalezl úkryt zasypaný velkou hromadou hlíny z čerstvě vykopané protipožární nádrže. Povstání se zúčastnil od 5. května 1945 ve 3. četě podúseku Votická, kterému velel škpt. Procházka. 15. května byl z armády propuštěn mimo činnou službu a jako inspektor finanční stráže II. třídy byl vyzván, aby nastoupil hraniční strážní službu v Hronově.

Po zapracování svého nástupce na magistrátu hlavního města Prahy službu nastoupil. Z nařčení, že za války kolaboroval s Němci, vyšel s čistým štítem, a dále působil u finanční stráže, mimo jiné i na hraničním přechodu Hraničná-Klingenthal u Kraslic. V roce 1948 jeho syna Jaroslava vyhodili z vysoké školy, protože odmítl vstoupit do KSČ. Jaroslav Cerha proto přes Šumavu odešel do švédského exilu, kde úspěšně působil v technickém výzkumu. Jeho otci, Oldřichu Cerhovi, za to v ČSR zkonfiskovali pražský byt v Soběslavské ulici a poté musel v Brodech u Podbořan pracovat jako včelař a truhlář. Za novým uplatněním se odstěhoval na Slovensko do Liptovského Hrádku, kde působil ve výzkumném ústavu včelařském. V Liptovském Hrádku také roku 1960 zemřel. Skeny fotografií laskavě poskytl VHÚ k využití vnuk Oldřicha Cerhy Ing. Jaroslav Kramár.

Barikády na nynější křižovatce Želivského u tehdejší továrny na papír H. Fuchs, přehrazující tehdejší Mladoňovicovu ulici (nyní Jana Želivského), tehdejší Schwerinovu, předtím třídu Maršála Foche (nyní Vinohradskou), a ulice sousední, postavili obyvatelé Votické ulice a jejího okolí odpoledne 5. a v noci na 6. května 1945, pod vedením nadporučíka letectva Bohuslava Černocha. V téže době organizoval štábní kapitán letectva Miroslav Procházka u hlavního vchodu do Olšanských hřbitovů povstaleckou jednotku, která držela v šachu německou posádku gymnázia na Lobkovicově náměstí.

Sloučením těchto dvou jednotek vznikl podúsek Votická, který podléhal vojenskému velitelství Strašnice v Úseku VI Oblasti Praha-východ. Byl též označován jako 3. rota velitelství Strašnice. Velení podúseku Votická převzal škpt.let. Miroslav Procházka a npor.let. Černoch se stal jeho zástupcem. Podúsek Votická se členil na pět čet. První četa hájila hlavní postavení na Mladoňovicově ulici, přehrazující směr od Žižkova, a týlové postavení vůči Vršovicím a Státnímu zdravotnímu ústavu v Soběslavské. Druhá četa byla nasazena u hlavní brány Olšanských hřbitovů a takticky podřízena sousednímu úseku, vojenskému velitelství policejní revír 64 v Sobotecké ulici pplk. Antonína Křupky (též označovanému jako podúsek Vinohrady-východ), které koordinovalo boj o gymnázium na Lobkovicově náměstí. Třetí četa hájila barikádu ve směru na Strašnice, čtvrtá předsunuté postavení v budově Státní keramické školy a v Soběslavské ulici a pátá barikádu v ulici Nad Vodojemem, nynější Izraelské, která kryla směr od Malešic.

V průběhu 6. května bojovníci podúseku čistili okolní domy od zákeřných střelců. Zapojili se též palbou do obrany Strašnické vysílačky, ohrožené od Vackova. Večer téhož dne byly v barikádách podúseku Votická vytvořeny průchody pro příchod vlasovců. Ti se ráno 7. května společně s povstalci zmocnili školy na Lobkovicově náměstí a prošli dále na Strašnice a Malešice. Poté přesunul škpt. Procházka své velitelské stanoviště do Fuchsovy továrny na papír. Do konce povstání pak podúsek tvořil záložní postavení jak pro obránce Žižkova a Nákladového nádraží, tak Strašnic. V sedm hodin ráno 9. května byl podle rozkazu umožněn podúsekem průjezd poslední německé koloně, která opouštěla střed Prahy. Odpoledne téhož dne přijeli do prostoru podúseku Votická první vojáci Rudé armády.

Oldřich Cerha fotografoval na barevné diapozitivy již před válkou. Barevné diapozitivy, pořízené za povstání, ztratily pravděpodobně vlivem stárnutí původní barevnost, proto grafik VHÚ Ing. Filip Vetter provedl digitální barevnou korekci těchto snímků, kterou je přiblížil jejich původnímu vzhledu. Pro srovnání je jeden ze snímků publikován i ve stavu před barevnou korekcí. Soubor barevných diapozitivů doplňují tři černobílé fotografie z rána 9. května 1945.

Tomáš Jakl