01 Dvouruční meč, Německo, 2. polovina 16. století

Fotogalerie

Historie dvouručního meče sahá asi do počátku 14. století. Vyvinul se zřejmě z meče pro jeden a půl ruky a od 14. do 16. století se vyvíjel souběžně s ním. Sloužil jako zbraň sečná i bodná. Dal se použít k ničení nepřátelské pěchoty i koní, na nichž seděli rytíři, stejně dobře se osvědčoval v otevřeném bitevním poli i v boji na hradbách. Pro svou velikost, váhu a celkovou mohutnost si ovládnutí této zbraně vyžadovalo zvláštní výcvik. Boj s dvouručním mečem se tehdy trénoval jako speciální, mimořádně náročná disciplína. Zpočátku to byla známá zbraň švýcarských a německých landsknechtů, ale do počátku 16. století se s novou zbraní seznámila celá Evropa a solingenské dílny zavedly její hromadnou produkci. Postupem doby bojový význam zbraně poklesl a ve druhé polovině 16. století ho v armádě nosila již jen čestná stráž provázející prapor.

Na přelomu 18. a 19. století vzniklo velké množství dvouručních mečů, které se jako romantické napodobeniny staly součástí mnohých šlechtických i měšťanských zbrojnic.

Celková délka 1 675 mm, délka čepele 1 225 mm, šířka čepele 44 mm, hmotnost 3 982 g.