VHÚ získal předměty z „československého“ bombardéru Wellington 311. perutě

V dubnu 1941 se ze svého bojového letu nevrátil britský bombardér Vickers Wellington, jehož posádku tvořili příslušníci 311. československé bombardovací perutě RAF. Nyní se předměty z letounu, které byly v roce 2015 nalezeny v Holandsku, dostávají do sbírek Vojenského historického ústavu Praha.

Novodobou část pozoruhodného příběhu britského a zároveň československého letounu Vickers Wellington R1599 KX-J odstartoval v roce 2014 nález. Nizozemec Roel Rijks, spoluzakladatel nadace Monument of Tolerance připomínající osudy letců, kteří zahynuli v oblasti Leudal za druhé světové války, totiž s pomocí detektoru kovu objevil úlomky stroje a elektroniky i oblečení letců. Nalezeny byly poblíž městečka Baexem, který leží v jižní části země, zhruba 45 kilometrů od Eindhovenu a asi 10 kilometrů od německých hranic.

Rijks se o příběhy československých letců ve službách britského Královského letectva zajímá už od svého mládí. Před nálezem zbytků letounu Vickers Wellington R1599 neúspěšně hledal na sousedních pozemcích. Úspěch byl nakonec podmíněn důležitým faktorem: předměty se totiž nacházely v lese, a byly nalezeny až poté, co místní farmář les vyklučil. Došlo tak k rozrušení vrchní vrstvy půdního fondu, což bylo důležitým předpokladem pro efektivnější hledačskou práci.

Rijks o svém nálezu informoval v dubnu 2015 ministra obrany České republiky. Tím také došlo k navázání kontaktů s Vojenským historickým ústavem Praha a mohlo začít jednání o získání artefaktů do sbírek VHÚ. Ty byly před několika dny, konkrétně 14. října 2015, převzaty přímo v Baexemu pracovníky VHÚ. Následně byly převezeny do pražského Leteckého muzea v Kbelích, kde doplní zdejší sbírky věnované období druhé světové války. „Pro nás je zisk těchto předmětů významnou událostí, protože tzv. dotýkané předměty osob z 2. světové války už jsou dnes poměrně řídkým jevem,“ říká kurátor leteckých sbírek VHÚ Jan Sýkora.

Roel Rijks se také zasloužil o postavení pamětní desky padlým vojákům, přičemž deska se nachází na velmi frekventované, 80 kilometrů dlouhé cyklistické stezce Leudal, která vede okolo dvaceti míst, kde byla rovněž sestřelena další letadla.

Rijks po svém nálezu v reportáži České televize letos v létě řekl: „Když jsme našli tyhle kusy, zvlášť s anglickými nápisy a sériovými čísly, věděli jsme, že musí být z toho letadla.“ Rijks a jeho kolegové chtějí v hledání pokračovat i nadále, až se bude zase na jaře půda obdělávat.

Získané předměty budou vystaveny na Den válečných veteránů 11. listopadu 2015 v Armádním muzeu Žižkov.

Příběh letounu Vickers Wellington R1599 KX-J

Bombardér Vickers Wellington R1599 KX-J byl sestřelen dne 17. dubna 1941 krátce před půlnocí německým letounem Messerschmitt Bf 110. Stalo se tak na území Nizozemska v okolí města Baexem v provincii Limburg. Letoun se vracel z bombardování Kolína nad Rýnem. Posádku letounu tvořili příslušníci 311. československé bombardovací perutě RAF, jmenovitě F/O František Sixta, Sgt. František Kráčmer, P/O Vladimír Kubíček, P/O Václav J. J. Košulič, Sgt. Václav Štětka a Sgt. Rudolf Lifczic.

Letoun startoval v 20.57 z mateřského letiště East Wretham. Podle německých zdrojů jej sestřelil těžký noční stíhací Messerschmitt Bf 110, který pilotoval Gruppenkommandeur I./NJG 1, Hptm. Werner Streib, operující z letiště Venlo. Nárokoval sestřel Wellingtonu ve 23.39 německého času 9 kilometrů od Weertu.

Po pěti měsících, dne 22. 9. 1941, dostal Inspektorát čs. letectva zprávu o tom, že všech šest letců zahynulo a byli pohřbeni na vojenském hřbitově ve Venlo. Po válce byly ostatky šestice padlých československých letců exhumovány a pohřbeny na britském válečném hřbitově Jonkerbos, čtyři kilometry jihozápadně od nizozemského Nijmegenu.

Také těmto šesti československým letcům je věnován Památník tolerance (Monument van Verdraagzaamheid) v Haelen (oblast Leudal, provincie Limburg), vybudovaný na památku všech 687 vojáků a letců jedenácti národů, padlých v této oblasti v letech 1940-1945. Byl slavnostně odhalen 8. 3. 2001.

F/O Sixta byl jedním z mála čs. bombardovacích pilotů, jimž bylo dopřáno bojovat již ve Francii. V červnu 1940 totiž sloužil (společně s Karlem Vildomcem) u bitevní skupiny GBA II/54, operující na moderních dvoumotorových Bréguetech Bré 693. Za několik bezmála sebevražedných hloubkových útoků proti německým obrněným kolonám získal francouzský Croix de Guerre s bronzovou hvězdou.

K celému případu se váže ještě jedna historka, pocházející z nizozemských zdrojů. Není pravdivá, ale jako každá legenda má i tato dlouhé trvání. Praví se v ní, že „... Několik minut poté, co se zřítil Wellington F/O Sixty, se poblíž Baexemu rovněž zřítil jeden noční stíhací Me 110. Holandští civilisté, svědci této druhé havárie, byli překvapeni, když Němci o několik hodin později přijeli s autem, na němž byl naložen sestřelený Wellington. Strážní zamezili tomu, aby se civilisté mohli přiblížit. Svědci si byli jisti, že Němci chtěli z propagačních důvodů zatajit smrt známého stíhače, neboť na jeho trosky naházeli trosky Wellingtonu. Toto se později projevilo jako pravda, neboť pilotem Me 110 byl Hauptmann Streib. Byl donucen opustit stroj, protože jeho letoun byl těžce poškozen v souboji s Wellingtonem. Byl velice znám jako noční stíhací eso a Němci nechtěli, aby vešlo ve známost, že byl potupně sestřelen...“ Ve světle původních německých dokumentů se však tato verze případu jeví jako zcela nepravděpodobná. V přehledu ztrát Luftwaffe oné noci totiž nebyl odepsán ani poškozen žádný, tím méně Streibův Bf 110 od I./NJG 1.