Výročí 28. října 1918 ‒ příležitost k historické rekapitulaci

Výroční den vzniku samostatné Československé republiky je vhodnou příležitostí pro faktograficky věcnou retrospektivu osobností, kolektivních subjektů a událostí, jež směřovaly k nejpamátnějšímu dni moderní české státnosti. Ten by nenastal bez dlouhodobé politické a vojenské přípravy. České a slovenské národní hnutí se prosazovalo bojem na několika frontách. Současně ovšem muselo překonávat množství nejrůznějších složitostí na domácí a zahraniční politické scéně. Tyto události, směřující k 28. říjnu, rekapituluje dnešní příspěvek.

Vedoucí struktury národního odboje

Počátek 1. světové války zastihl české politické prostředí nepřipravené na mimořádné poměry. Orientace se hledala ztěžka a postupně. Ideje důsledného protihabsburského odboje se probojovávaly nesnadno. Část české domácí politiky se prezentovala jako zastánce tzv. prorakouského aktivismu. Ten předpokládal, že mocnářství obhájí svou existenci i po válce. Na zachování věrnosti monarchii podle něho závisela poválečná budoucnost českého národa. Vrchol aktivismu vyjádřilo Prohlášení předsednictva Českého svazu z 31. ledna 1917. Habsburskou říši hájilo jako jedinou akceptovatelnou základnu českého národního života. Vliv aktivismu ale postupně upadal. V protikladu k němu stál negativismus. Jeho zastánci se kvůli protičeským perzekucím zasazovali za pasivitu a vyčkávání, jak válečný konflikt dopadne.

Ústředním orgánem pro řízení domácího odboje se stal Tajný výbor Maffie. Působit začal v prosinci 1914 po odjezdu Tomáše Garrigua Masaryka do zahraničí. Předsednictvo (původně Edvard Beneš, Karel Kramář, Alois Rašín, Josef Scheiner, Přemysl Šámal) koordinovalo zpravodajskou odbojovou aktivitu v českých zemích, která postupně prostoupila téměř celý český politický a kulturní život. Perzekuce a zatýkaní činnost organizace až do rozpadu monarchie neochromily. Tajný výbor Maffie se od počátku choval protistátně, usiloval o neutralizaci prorakouského aktivismu, udržoval spojení s T. G. Masarykem a podporoval zahraniční odboj. K organizaci náležela ještě Malá Maffie, zpravodajská a analytická organizace České strany státoprávně pokrokové a Vojenská Maffie, napojená na vlastence mezi vojenskými činiteli české národnosti.

T. G. Masaryk oficiálně zahájil zahraniční odboj projevem, jenž přednesl 6. července 1915 v Ženevě. Veřejně se vyslovil pro československou samostatnost a rozbití habsburské monarchie. Jako první politický orgán čs. zahraničního odboje vznikl Český komitét zahraniční (ČKZ). Působil od konce října 1915. Jeho nejdůležitějším činem bylo Provolání ze 14. listopadu téhož roku. Koncipoval jej T. G. Masaryk po konzultaci E. Beneše s domácími politiky a českými a slovenskými krajanskými organizacemi. Masarykem vedený zahraniční odboj tímto dokumentem vyhlásil otevřený boj Rakousko-Uhersku. Masaryk vycházel z přesvědčení, že případná federalizace monarchie na svazek svobodných národů je nemožná. Požadoval zcela nezávislý československý stát. Provolání se dostalo celosvětové publicity.

Z ČKZ se vyvinula Československá národní rada (ČSNR), která vznikala postupně od února 1916. Oficiálně zahájila svou činnost 14. května téhož roku. Sídlila v Paříži a předsedal jí T. G. Masaryk. E. Beneš působil jako její generální sekretář. Milan Rastislav Štefánik zastupoval Slováky. Josef Dürich byl činný jako místopředseda. Následně vznikla Odbočka ČSNR na Rusi, v Římě a v USA. Tiskovými orgány ČSNR byly listy La Nation Tchèque a Čs. samostatnost.

Vznik Československé republiky

Dohodové velmoci dlouho neřadily rozbití Rakousko-Uherska na menší státní útvary mezi své válečné cíle. Až na jaře 1918 došlo k nejvýznamnějším změnám v postojích členů spojenecké koalice. Francouzská vláda prohlásila právo Čechoslováků na samostatnost 29. června 1918 a ČSNR veřejně akceptovala za základ příští vlády. Později následovala uznání dalších mocností. Od 14. října vystupovala ČSNR jako prozatímní vláda. Srbsko ji uznalo 23. října. Vrcholem zahraniční odbojové akce se stalo Prohlášení nezávislosti československého národa, známé jako Washingtonská deklarace. T. G. Masaryk je předal vládě USA 17. října. Deklarace vytýčila základní zásady občanských svobod nového státu, jeho státní systém a zásady občanských svobod.

Na domácí půdě vyvrcholilo národní osvobození aktem vyhlášení samostatnosti československého státu. Vyslovil jej Národní výbor československý, jenž převzal státní moc v Praze 28. října 1918. Slovenské národní hnutí, reprezentované Slovenskou národní radou (SNR), vystoupilo 30. října s Deklarací slovenského národa. Dokument, jenž charakterizoval slovenský národ jako součást jednotného československého národa, prohlásil spojení Slovenska s českými zeměmi ve společném státě. K němu se SNR přihlásila, aniž by věděla o pražských událostech z 28. října. Spojení Čechů a Slováků v jednom státě bylo schváleno již Pittsburskou dohodou ze 30. května 1918. Podrobná konkretizace se ponechávala na rozhodnutí právoplatných zástupců obou národů.

Karel Straka