Italská puška Mannlicher-Carcano M 91 – rakouská kořist

Na sklonku osmdesátých let 19. století, kdy výhody bezdýmného střelného prachu jednoznačně určovaly další směr vývoje na poli pěchotního střeliva, nemohla italská královská armáda zůstat stranou. Od roku 1890 zkoušela vojenská komise řadu různých systémů opakovaček domácích i zahraničních konstrukcí, zařízených na náboje plněné bezdýmným prachem s menší ráží, než jakou měly dosud zavedené pušky Vetterli M 70 a Vetterli-Vitali M 70/78. Z domácích konstruktérů předložili ke zkouškám své návrhy kapitán Giovanni Bertoldo, major Gaspare Freddi, Giuseppe Vitali a Salvatore Carcano. Ze zahraničních konstrukcí posuzovala zkušební komise také pušky Ferdinanda Mannlichera a Paula Mausera.

Volba nového systému padla na konstrukci dělostřeleckého důstojníka Salvatore Carcana (1827–1903), šéfinženýra zbrojovky v Turíně. Jednotlivé konstrukční uzly přebíraly osvědčené prvky z jiných zbraní: válcový odsuvný závěr měl v přední části dva symetrické uzamykací ozuby, nábojová schránka, do níž se shora vkládal rámeček s pěti náboji, vycházela z konstrukce Ferdinanda Mannlichera a spoušťový mechanismus se dvěma odpory spouště vycházel z konstrukce Mauser. Přímoběžný úderník zajišťovala proti vypuštění otočná pojistka, umístěná v zadní části závěru.

Výnosem ministerstva války č. 57 z 29. března 1892 byla nová puška zavedena do výzbroje pěchotních útvarů, ostrostřeleckých oddílů (Bersaglieri) a horských jednotek (Alpini) pod označením „Fucile modello 91“ společně s nábojem ráže 6,5 x 52 mm. Spíše než pod oficiálním zaváděcím označením, je dnes označována jako Mannlicher-Carcano, právě pro využití konstrukce nábojové schránky Ferdinanda Mannlichera.

Sériovou výrobu nové pušky zahájily již v roce 1892 Fabbrica d´Armi di Terni a Fabbrica d´Armi di Torino, o rok později se její výroba rozběhla také ve zbrojovkách Reale fabbrica d'armi di Torre Annunziata a Fabbrica Nazionale d´Armi di Brescia. Do počátku roku 1900 dosáhla celková produkce 900 000 pušek.

Když Itálie vyhlásila 23. května 1915 Rakousko-Uhersku, svému bývalému spojenci z Trojspolku, válku, její armáda měla ve výzbroji celkem 1 236 000 pušek M 91. Nemalou část pěchotní výzbroje ovšem tvořilo ještě 1 200 000 zastaralých opakovaček Vetterli-Vitali M 70/78.

V důsledku vojenských operací na italsko-rakouské frontě v horském terénu podél řeky Soči ukořistila rakouská armáda během druhé poloviny roku 1915 mimo jiné poměrně nezanedbatelné množství pěchotních pušek M 91. Zásadní problém jejich dalšího využití pro vyzbrojování rakouských útvarů tkvěl v nedostatku italského střeliva. Náboje ráže 6,5 x 52 mm tehdy žádná munička na území monarchie nevyráběla, avšak řešení se přeci jen našlo. Štýrská zbrojovka na počátku války vyráběla pro řeckou armádu pušky Mannlicher-Schönauer M 1903/14, celý kontrakt ovšem v důsledku vypuknutí válečného konfliktu nesplnila. Řecké pušky byly zařízeny na náboj 6,5 mm Mannlicher-Schönauer (6,5 x 54 mm), vyráběný firmou G. Roth ve Vídni a továrnou v Hirtenbergu. Adaptace italských pušek na řecký náboj, tak představovala technicky celkem nenáročné řešení.

Ukořistěné pušky putovaly z armádních skladů do vídeňského Arzenálu, kde byly nejen opravovány, ale především adaptovány na odlišný náboj. Kromě značky v podobě písmen AZF (Artillerie Zeugs Fabrik), vyražených na oktogonální části hlavně mezi pouzdrem závěru a hledím, dostaly jejich pažby z pravé strany značku, tvořenou písmeny JT. u. GR., značící jejich použitelnost s italskými a řeckými náboji (für italienische und greichische Patrone).

Podle hlášení 7. oddělení ministerstva války z 26. července 1916 evidovala armáda 1000 kořistních pušek M 91 uložených v armádním skladu v Castelnuovo, 14 000 jich leželo v Krakově, dalších 5000 měly ve výzbroji oddíly zeměbrany (K. u K. Landwehr), 1500 kusů dostaly tři náhradní prapory ve Vídni a 8000 bylo přiděleno jednotkám na srbské frontě. Dalších 20 000 pušek již prošlo úpravou ve vídeňském Arzenálu a na adaptaci pro řecký náboj čekalo ještě 12 000 kusů.

Do počátku srpna 1916 bylo ve Vídni adaptováno na řecký náboj okolo 49 500 pušek M 91, z nichž 29 500 již měly útvary v používání, jak vyplývá z dobového hlášení velitelství vídeňského Arzenálu.

Exemplář pušky z roku 1900, vyrobený zbrojovkou v Terni a adaptovaný na náboj 6,5 x 54 Mannlicher-Schönauer v roce 1916, získalo muzeum ze starých sbírkových fondů.

Ráž: 6,5 mm Mannlicher-Schönauer (6,5 x 54 mm)

Celková délka: 1285 mm

Délka hlavně: 780 mm

Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů

Hmotnost: 4010 g