Prapory

Upozornění: tato stránka obsahuje jen základní informace o dané tematice. Na komplexnějším obsahu v současné době pracujeme, připravujeme také rozsáhlou obrazovou galerii. Děkujeme za pochopení. 

 

Vojenské, bojové, plukovní nebo rotní prapory, praporce, zástavy, korouhve, standarty vždy představovaly a představují nejvyšší vojenské symboly. Současný Základní řád (Zákl-1) říká: „bojový prapor je symbolem vojenské cti a statečnosti, připomíná každému vojákovi povinnost sloužit vlasti a bránit ji proti vnějšímu napadení“.

Celkové zacházení s prapory jednotlivých útvarů mělo a má svá jasná a přísná pravidla. Předávání bojových praporů našim jednotkám bylo obnoveno v roce 1993, kdy započalo udělování praporů prezidentem republiky v intencích tradic demokratického státu s návazností na vojenské tradice Československa. Každá armáda ve světě, která dbá na zachování svých tradic, zřizuje k tomuto účelu odbornou instituci. Právě VHÚ je institucí, která předkládá finální grafický návrh ztvárnění praporu a do sbírek VHÚ se i ukládají jednotlivé bojové prapory po zrušení jednotek.

Od bojového praporu musíme odlišovat útvarový prapor nebo prapor jednotky, který si nechá útvar sám ušít, nebo je mu darován zástupci samosprávy apod. I tyto prapory musí projít grafickým schválením, aby nedošlo ke zneužití symboliky např. určené pouze pro nejvyšší státní představitele atd. Všechny udělené i propůjčené prapory se také stávají majetkem armády a posléze se ukládají do sbírek Vojenského historického ústavu. Jednou z výjimek na mezinárodní úrovni byla expertiza a nakonec finální návrh VHÚ Praha na prapor mnohonárodní Česko-polsko-slovenské brigády na jaře 2003, který byl v předložené podobě udělen a po zrušení brigády uložen u VHÚ Bratislava.

Základním dokumentem pro oblast praporů je Zákon č. 219/99 Sb., Základní řád ozbrojených sil (Zákl-1) a metodický pokyn Náčelníka GŠ z roku 2008, který tuto oblast ještě více zpřesňuje.

S problematikou praporů souvisejí také čestné názvy, které se uvádějí na stuhách k jednotlivým bojovým praporům jednotek. Ne vždy se v minulosti vybíraly odpovídající čestné názvy, korektně reprezentující naší moderní vojenskou historii. Proto je jedním z důležitých úkolů Komise pečlivě zvážit navržený čestný název, který bude útvar nejenom reprezentovat, ale zároveň připomínat slavnou osobnost, bitevní vystoupení nebo místní název z našich vojenských dějin. Tyto čestné názvy se vybírají zejména z řad významných vojenských osobností, nanejvýše důležitých bojových střetnutí nebo míst, které jsou velmi úzce spjaty s první republikou, prvním, druhým a třetím odbojem nebo současným působením AČR. Pro příklad uveďme, že byly např. uděleny čestné názvy „Generála Josefa Malého“, „Generála Heliodora Píky“, „Tobrucká“, „Československých parašutistů“, „Hranických akademiků“ a mnohé další.