Socialistické kryty pro případ války a jejich šlendrián

V současné době se zvýšil zájem o otázku ochrany obyvatelstva před důsledky vojenského konfliktu, především před útokem zbraněmi hromadného ničení. Mohou se vyskytnout poukazy na péči o tuto otázku před listopadem 1989. Na papíře ovšem vypadala řada věcí jinak než v socialistické praxi. V roce 1984 Výbor lidové kontroly zkontroloval hospodaření Civilní obrany. A zjistil překvapivé nedostatky.

V tzv. kategorizovaných lokalitách státu (místa ohrožená v případě války jaderným napadením) se kapacita ukrytí pohybovala od 10 do 40 % obyvatel. Například v Hradci Králové bylo vybudováno 77 úkrytů pro 11 020 osob, což představovalo jen 11 % obyvatel města. Stav byl lepší v ukrytí pracujících, takže například Civilní obrana Federálního ministerstva dopravy měla ukrytí zajištěno na 42 %, zatímco v Západoslovenském kraji měli jen 112 úkrytů pro 19 517 osob, což odpovídalo pouze 1,4 % tamních obyvatel.

Trvale  se vyskytovaly problémy s údržbou a často s pronikáním vody do podzemních prostor krytů. Například v železniční stanici Zvolen byl roku 1959 dokončen úkryt pro 350 osob za 770 000 korun, a to i s filtroventilačním zařízením. Byl ale opakovaně zaplavován vodou, takže musel být roku 1982 vyřazen z evidence. V železničních opravnách a strojírnách Zvolen-Vrútky se v letech 1970-1980 postavily čtyři kryty pro celkem 600 osob. Ještě před kolaudací je zaplavila voda, takže kryty nešlo vůbec používat.

V železniční stanici Praha - Hlavní nádraží byl roku 1976 vybudován kryt pro 1000 osob za 40 milionů korun. Vzhledem  k nekvalitně provedené izolaci probíhaly (ještě v roce 1984) izolační a čistící práce za dalších pět milionů, ale kryt stále nebyl v provozu. V n. p. Chemické závody Jiřího Dimitrova Bratislava nebyly dva kryty použitelné pro vadnou elektroinstalaci a benzinové motory i nářadí k filtroventilačnímu zařízení byly odcizeny. V k. p. Závody silnoproudé elektroniky BEZ Bratislava sice měli tři úkryty, ale neustále zaplavované vodou, takže vyžadovaly stálé opravy.

I některé provozuschopné úkryty nešlo připravit k případnému použití. Chyběla v nich základní dokumentace, náhradní díly, kolektivní filtry, kyslíkové lahve, náhradní osvětlení, prostředky spojení, zásobníky na vodu, prostředky k osobní hygieně, minimální vnitřní zařízení a další materiál. Například v n. p. Obchodní tiskárny 01 Kolín byl kryt pro 560 osob, ale filtroventilační zařízení nemělo filtry.

Kontrola uzavřela šetření s tím, že státní prostředky vynakládané na civilní obrany nejsou efektivně  využívány.

Ovšem i v případě odpovídající péče by tyto kapacity nestačily. Počátkem sedmdesátých let bylo na celém území ČSSR k dispozici ukrytí ve městech i průmyslu jen pro 700 000 obyvatel, což znamená asi 5 % populace státu. Většina z úkrytů byla navíc postavena do roku 1961 a jejich vybavení zastarávalo. Účinnou ochranu poskytovaly jen na 24 hodin. Ostatní ohrožení obyvatelé měli najít pochybnou ochranu v polních úkrytech a tzv. úkrytech jednoduchého typu. Jejich stavba by si vyžádala odhadem sedm až deset dní. Na to by v případě překvapivého útoku asi nebyl čas.

Kapacita se další postupnou výstavbou přece jen pomalu rozšiřovala. Stálé úkryty byly v roce 1980 díky pražskému metru k dispozici pro 970 215 lidí a v roce 1985 pro 1 116 527 osob. V roce 1990 se mělo ukrýt 1 356 527 obyvatel, což byla stále jen sotva desetina obyvatelstva.

Prokop Tomek