Německý letecký pozorovatelský kulomet LMG 08/15

Automatické zbraně se během první světové války široce rozšířily nejen při pozemních operacích, ale rovněž ve výzbroji letadel, což otevřelo zcela nové pole využití letecké techniky jakožto vojenské síly. Role letadel se tak vymanila z okruhu možností pozorování nepřátelských pozic ze vzduchu a ručního shazování bomb na postavení protivníka. Kulomety se staly nedílnou součástí výzbroje vojenských letadel.

Podle způsobu použití došlo záhy k jejich rozdělení na pilotní a pozorovatelské. U pilotních, pevně lafetovaných verzí, vedla směr střelby poloha letounu vůči cíli, což postupně zvyšovalo nároky na pilotovy manévrovací schopnosti při snaze zasáhnout nepřátelský stroj. Do druhé skupiny se záhy dostaly kulomety používané ve dvoumístných strojích leteckými pozorovateli. Pohyblivost, a tedy manévrovací schopnost, zajišťovala jejich lafetace na kulometném oběžném kruhu, jenž umožňoval pozorovateli vést palbu v úhlových rozsazích, vymezených konstrukčním řešením lafety a možnostmi pohybu kulometu na lafetě.

Vzdušné síly císařského Německa (Luftstreitkräfte), jejichž oficiální název zněl od roku 1910 Die Fliegertruppen des deutschen Kaiserreiches, zařadily v průběhu první světové války do výzbroje stíhaček Fokker a Albatros, průzkumných letounů Aviatik a DFW či bombardérů Gotha různé typy kulometů, mezi nimiž však převažovaly především kulomety systému Maxim.

Standardní zavedený těžký kulomet MG 08 (das Maschinengewehr 08) se dočkal úpravy do podoby pilotního kulometu s označením LMG 08 (Luftgekühlt Maschinengewehr 08) doplněného synchronizátorem střelby, ovládaného otáčkami motoru, případně počítadlem vystřelených nábojů. Pozorovatelská verze vycházela z lehké verze MG 08/15 s dřevěnou pažbou, pistolovou rukojetí a zmenšeným průměrem vodního chladiče hlavně a nesla označení LMG 08/15. Chlazení zbraně při střelbě zajišťovalo proudění vzduchu během letu, čímž odpadla nutnost využívat vodní chlazení. Společným znakem obou leteckých variant se stal perforovaný plášť původního chladiče. Systém kulometu Maxim s uzamčeným závěrem a krátkým zpětným pohybem hlavně vylučoval možnost odstranění celého pláště, v jehož přední části se nacházelo vodicí ložisko hlavně, ale také zesilovač zpětného rázu. Obě varianty rovněž disponovaly zařízením, umístěným na pravé straně těla kulometu, umožňujícím pomocí nabíjecí páky vybít zbraň, aniž by došlo k posunu pásu, a tím i transportu dalšího náboje. Zařízení sestávalo z kladičky, otočně připevněné na překlopném rameni s ovládací kličkou. Otočením ramene vzad odvalovala kladička segment, připevněný na ložisku napínací páky, a tím posouvala závěr s hlavní směrem dozadu. Pokud střelec rameno páky, označované jako Segenhebel, překlopil vpřed, nabíjecí páka nepřeváděla pohyb na hlaveň, pouze došlo k otevření závěru, vytažení a vyhození ostrého či selhaného náboje.

Na rozdíl od pěchotních kulometů MG 08 a MG 08/15, jejichž výroba běžela ve více továrnách, letecké kulomety LMG 08 a 08/15 vyráběla výhradně Královská továrna na pušky v berlínské čtvrti Spandau (Königliche Gewehrfabrik Spandau), podle níž se jim také říkalo „Spandau“.

Výrobu pozorovatelských kulometů LMG 08/15 zahájila továrna v roce 1916, kdy podle současných poznatků vyrobila 2 459 kusů. Je však třeba uvést, že válečné objednávky leteckých kulometů či tovární záznamy o jejich výrobě se nedochovaly, proto pracuje odborná literatura s výrobními čísly dochovaných exemplářů a z nich vyvozených odhadovaných počtů, vyrobených v letech 1916–1918.

Produkce roku 1917 je vyčíslována na 9 558 kulometů a v posledním válečném roce 1918 mohla továrna ve Spandau vyrobit okolo 11 520 zbraní. S vysokou mírou pravděpodobnosti tak zbrojovka až do uzavření příměří v listopadu 1918 vyrobila minimálně 23 537 kulometů LMG 08/15.

Exemplář z roku 1916 získalo muzeum v roce 1947 převodem ze zbrojnice v Hostivicích.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka: 1 295 mm

Délka hlavně: 720 mm

Hmotnost: 11  800 g

Teoretická kadence: 450 ran/min.