Rakouská armáda byla stejně jako všechny tehdejší armády s výjimkou pruské vyzbrojena v době vypuknutí války roku 1866 puškami – předovkami. Jejich autorem byl Josef Lorenz (1814−1879), dílovedoucí v rakouské státní zbrojovce. Lorenzova puška se považuje za pravděpodobně nejlepší pušku své doby, s vynikajícími technickými parametry, jako byly účinný dostřel či průraznost střely. Oproti starším puškám systému Augustin navrhl Lorenz novou hlaveň s ráží zmenšenou na 13,9 mm, opatřenou čtyřmi plochými, pravotočivými drážkami, a nový typ kompresní střely. Ta měla ploché dno a na bocích dvě kruhovité drážky, takže tlak plynů po výstřelu působil na dno rovnoměrně a v místě drážek došlo ke stlačení – kompresi. Střela se tak mírně zkrátila, ale současně i rozšířila, čímž bylo dosaženo vynikajícího těsnění v hlavni a následně i žádoucí rotace.
Pěchotní puška vzor 1854/II byla původně určena pro poddůstojníky a menší část mužstva a od vzoru 1854/I se lišila pouze dvouokénkovým sklopným hledím, umožňujícím mířenou palbu až do 900 kroků (675 metrů).