Pranýř patřil mezi veřejně aplikované tresty, které měly v první řadě vyvolat ponížení, hanbu či stud. Nebýval spojen s trvalými fyzickými následky. Na veřejně frekventovaném a dobře viditelném místě byl obvykle postaven kamenný či dřevěný sloup, k němuž byla osoba přivázána či přikována lany nebo řetězy. Někdy měl pranýř podobu prkenné konstrukce, do níž se uzamykaly hříšníkovy končetiny či hlava, čímž docházelo k naprostému znehybnění (tzv. „vsazení do klády“). Uzamčená osoba byla následně po předem určený čas vystavena na milost a nemilost přihlížejícím, kteří reagovali slovními urážkami, házením předmětů, přinejhorším i fyzickými výpady.
Historicky se jednalo o lehčí formu trestu, aplikovanou např. na nepoctivé obchodníky nebo prostitutky. Z právních norem v Evropě vymizel pranýř nejpozději do 19. století, v jisté formě jej však využívali i nacisté a komunisté ve svých trestních a vyhlazovacích mašineriích.
Cínová postavička usazená v pranýři se v podsbírce cínových figurek VHÚ nachází v souboru k ranému evropskému novověku. Zobrazuje muže se světle hnědými vlasy, který je do klády vsazen v šedém kabátě a žlutých kalhotách. Ruce má uzamčené v okovech, které jsou připevněny k horní straně konstrukce, a nohy prostrčené otvory ve dřevě. Sedí na zemi a ohlíží se za sebe.