Po pruských jehlovkách systému Dreyse zavedly zbraně s dlouhým jehlovým úderníkem do své výzbroje i některé další armády. Konstruktérem francouzské pušky vzor 1866 byl Antoine Alphonse Chassepot (1833‒1905), který se již od poloviny padesátých let věnoval experimentálním konstrukcím pušek – zadovek. První dva typy ještě využívaly k výstřelu perkusní systém, zatímco třetí byl již inspirován Dreyseho vynálezem, v mnohém konstrukčně vylepšeným. Do výzbroje francouzské armády ho zavedli jako Fusil modèle 1866 dne 30. srpna 1866. Již v následujícím roce měla „šasepotka“ významný podíl na vítězství Francouzů nad oddíly Giuseppe Garibaldiho v bitvě u Mentana a do roku 1868 jí byla přezbrojena celá francouzská armáda.
V prusko-francouzské válce let 1870‒1871 se jehlovka Chassepot střetla se svým pruským vzorem a díky mnoha vylepšením ho v celé řadě parametrů předčila. Gumové kroužkové těsnění odsuvného závěru zajistilo podstatně menší únik prachových plynů, a tím i vyšší úsťovou rychlost střely, zaručující i výrazně vyšší účinný dostřel. Francouzská jehlovka byla oproti pruské také kratší a lehčí. Jen zbraně však válku nevyhrávají, a tak po vítězství Pruska byly ukořistěné francouzské jehlovky uzpůsobeny na německou munici a také zařazeny do výzbroje armády nově vzniklé Německé říše.
Jehlovka vzor 1866 byla vyráběna ve francouzských zbrojovkách v Châtellerault, Saint-Étienne, Tulle a do roku 1870 i ve zbrojovce v Mutzigu. Na základě licenčních smluv bylo větší množství těchto pušek vyrobeno i v Anglii, Belgii a Itálii. Celková produkce se mezi léty 1866 a 1875 měla pohybovat kolem dvou milionů kusů. Standardní francouzskou vojenskou puškou zůstal Fusil modèle 1866 až do roku 1874, kdy byl modifikován na kovové náboje se středovým zápalem jako puška Gras vzor 1874.