Jasnější než tisíc sluncí

Obyvatelé japonského přístavního města Hirošima spolu jistě v létě roku 1945 hovořili o těžko uvěřitelném štěstí, že jejich město bylo dosud ušetřeno amerických náletů. Čas od času se sice nad městem objevily americké letouny a byl vyhlášen letecký poplach, letouny však vždy zamířily na jiné cíle, případně prováděly průzkum. V pondělí ráno 6. srpna 1945 zaznamenaly japonské radary malou formaci nepřátelských strojů. Ani vyhlášení poplachu nevzbudilo větší pozornost. Kdo by se také obával tří letadel letících ve výši takřka 10 kilometrů. 

V 8 hodin 15 minut se objevil mohutný záblesk. Šest set metrů nad městem explodovala atomová bomba.

V okruhu více než 1,5 km od epicentra výbuchu bylo vše zničeno, po celém městě vzplanuly požáry. V okamžiku zahynula třetina obyvatel města (takřka 70 tisíc lidí), další tisíce zemřely na následky zranění a na nemoc z ozáření. O tři dny později, 9. srpna, potkal týž tragický osud i obyvatele Nagasaki.

Použití jaderné zbraně schválil nový americký prezident Harry Truman. O její existenci se dozvěděl jen několik týdnů předtím – 25. dubna. Okamžitě si uvědomil, jaký potenciál představuje nová zbraň a jaký vliv bude mít na mezinárodní postavení USA.

Existence jaderné zbraně však vyvolala řadu otázek. Má být o ní informován také Stalin? Poradní výbor zprvu zastával názor, že Sověti by se měli o její existenci dozvědět až poté, co bude použita proti Japonsku.

V předvečer Postupimské konference jeho členové změnili názor. Truman tuto záležitost projednal také s W. Churchillem. Oba se shodli na tom, aby Truman o atomové bombě Stalinovi řekl. Truman tak učinil 24. července po vzrušené debatě, v níž se bývalí spojenci vzájemně obviňovali z porušení dohod z Jalty. Jestliže americký prezident očekával projevy úžasu či překvapení, byl zklamán. Stalin přijal zprávu zcela klidně. Američanům poblahopřál a vyjádřil naději, že jim pomůže ve válce proti Japonsku.

Jak to obvykle bývá, líčení, jak přesně probíhal tento historický okamžik, se různí. Stalinův tlumočník tvrdil, že Stalin pouze pokývl hlavou a k ohromenému Trumanovi se otočil zády. Jiní uvádějí, že Stalin za tuto zprávu poděkoval. Stalinova nevzrušená rekce však vedla jednoho z očitých svědků k mylné domněnce, že kremelský vůdce význam jaderné bomby zřejmě ani nepochopil, a jeho hodnocení bylo později převzato i do některých odborných publikací. Skutečnost však byla zcela jiná.

Stalin byl od podzimu 1944 pravidelně velmi podrobně a průběžně informován a stavu amerického jaderného výzkumu a postupu projektu Manhattan. Především však přijal řadu zásadních rozhodnutí. Ještě téhož dne poslal do Moskvy šifrovaný telegram, v němž požadoval urychlení sovětského jaderného výzkumu.

Soutěžení se Spojenými státy, Velkou Británií a Německem v oblasti atomového výzkumu zahájil SSSR již v srpnu 1942, tedy o jeden a půl měsíce poté, co vznikl projekt Manhattan. Nehledě na obtížnou válečnou situaci bylo v listopadu téhož roku vydáno nařízení Státního výboru obrany o těžbě uranu a v únoru následujícího roku vytvořena nezbytná organizační základna projektu. Jeho vědeckým vedoucím se stal profesor Igor W. Kurčatov. Vyčerpávající válka však neumožnila investovat větší prostředky do projektu, koncem roku na problematice štěpení jádra atomu pracovalo pouhých 370 osob, z toho cca 40 vědců.

Situace se zásadně změnila poté, co Spojené státy svrhly atomové bomby na Hirošimu a Nagasaki. Již 20. srpna 1945 byl založen zvláštní výbor při Státním výboru obrany, jehož předsedou se stal Lavrentij P. Berija a jeho členy, mezi jinými, i Malenkov a šéf Gosplanu Vozněsenskij, z fyziků Kurčatov a Kapica. Současně byla zřízena Hlavní správa při Radě lidových komisařů, která byla pověřena vedením výzkumných prací, projektováním a výstavbou průmyslových závodů, (včetně experimentálního reaktoru) a využitím energie uranu pro výrobu atomové bomby. Její činnost řídil opět Berija.

Výraznou roli sehrála při budování sovětského atomového průmyslu Hlavní správa táborů pro stavbu průmyslových objektů. Jí podléhalo 13 táborů s více než sto tisíci vězni, jejichž počet stále vzrůstal. Na sklonku roku 1949 na těchto stavbách pracovalo téměř 200 000 vězňů. Jejich otrocká práce a vynaložení obrovských prostředků umožnilo Sovětskému svazu za pouhé čtyři roky americký jaderný monopol zlikvidovat.

Jaroslav Láník