Druhý válečný rok 1915 - noví nepřátelé, nové výzvy

Druhý válečný rok 1915 - noví nepřátelé, nové výzvy

25. 08. 2015

Dlouhodobý projekt série mezinárodních vědeckých konferencí "Léta do pole okovaná 1914-1918", kterým Vojenský historický ústav Praha připomíná stoleté výročí první světové války, letos pokračuje druhým konferenčním jednáním. Nese název "1915 - noví nepřátelé, nové výzvy".

Fotogalerie

Další z karikatur srovnávala vánoční nadílku obou znepřátelených táborů. Jedni se těší ze zisku tří metropolí a Orient Expresu, na druhé zbyly jen „prázdné řeči“.
Karikatura ve vídeňském humoristickém časopise se vysmívala snahám Dohody o dosažení vítězství v roce 1915. Ve skutečnosti však na sklonku roku docházel dech bez rozdílu všem zúčastněným.
Válečná medicína měla své limity, a tak se z invalidů, kteří se z fronty vraceli po tisících, stával pro stát závažný sociální problém.
Kresba „Ve znamení kříže“ propagovala trojici státem podporovaných humanitárních organizací působících v Předlitavsku ke zmírnění válečných útrap. Vedle známého Červeného kříže šlo o Černožlutý kříž, pečující o válečné invalidy v nouzi, a o Bílý kříž, jenž obstarával lázeňskou péči pro zraněné a nemocné příslušníky branné moci.
Haličtí uprchlíci na útěku. Do počátku května 1915 se Rakousko-Uhersko muselo postarat o 400 000 obyvatel ze svých válkou zasažených území, přičemž v Čechách a na Moravě nalezlo azyl přes 150 000 z nich. Po průlomu u Gorlice a Tarnówa se část těchto uprchlíků mohla vrátit k tomu, co zbývalo z jejich domovů.
Upomínkový list na peněžní dar poskytnutý charitativnímu fondu na podporu válečných vdov a sirotků
Dobová satira na nápěv lidové písně. V roce 1915 snad připadala současníkům k smíchu, když ještě nebylo tak zle jako v letech příštích. „Chlebenky“ a „moučenky“ znamenaly první a pro každého obyvatele hmatatelné zásahy státu do řízení spotřeby. Rakousko-Uhersko začínalo postupně zavádět přídělový systém od roku 1915.
„Untauglich (neschopen)“ – osvědčenými prostředky apelovala tato kresba na mužnost všech pánů, kteří z jakéhokoli důvodu nebyli přijati do vojska, nebo se zařazení vyhýbali. Na mužův dotaz, z jakých příčin jeho návrh ke sňatku odmítla, dáma odpovídá, že z týchž, jaké shledala vojenská třídící komise, když jej zprostila.
Osudové momenty před lékařskou komisí při takzvaném třídění povolanců. Se vzrůstající poptávkou po vojácích se snižovala zdravotní kritéria a úměrně vzrůstala vynalézavost mužů, jak se službě vyhnout. Jen v taženích roku 1914 ztratilo vojsko podunajské monarchie na 950 000 mužů, z toho 133 000 jich padlo, či zemřelo. V roce 1915 zaznamenalo ztráty ve výši téměř 1,5 milionu mužů, z nichž o život přišlo 177 000.
Bezpočet vojáků utrpělo na frontách závažná znetvořující zranění, která vyžadovala složité zásahy plastické rekonstrukční chirurgie. V tomto smyslu věda vykonala mnoho záslužného, když vojákům pomáhala vrátit se k alespoň trochu normálnímu životu.
Rakousko-uherský humoristický časopis reagoval na zprávy o použití smrtících plynů na flanderském bojišti rádoby vtipnou reklamou na „nejlepší prostředek k čištění vzduchu“.
...Neměla sice chránit před přímými zásahy střelami, ale i tak zachránila mnohé životy, když snížila počty smrtelných zranění střepinami, šrapnelovými kuličkami či odletujícím kamením.
Propagační snímky první moderní sériově vyráběné ocelové ochranné přílby, kterou v roce 1915 zavedla pro své vojáky francouzská armáda. Vžil se pro ni název „Casque Adrian“ podle jejího autora generála Augusta Louise Adriana.
Rakousko-uherské instruktážní podklady k použití skládacího periskopického nástavce na pušku. Ten umožňoval bezpečné pozorování i mířenou střelbu z bezpečí zákopu.
Názorné schéma k tématu podzemní minové války na západní frontě otiskl populární francouzský obrázkový týdeník L`Illustration.
Nezvyklá osobní památka rakousko-uherského válečného zajatce na velký ústup přes albánské hory až k jaderskému pobřeží. Z výšivek na vlněné vojenské přikrývce lze vyčíst, kterými místy se od 19. října do 15. prosince 1915 ubíraly kroky dotyčného na jeho pochodu o život dlouhém 760 kilometrů.
„Příliš pozdě, pánové, už zapáchal!“ volají na přijíždějící ambulanci z pohřebního vozu, do nějž právě naložili srbského krále Petra I. V rakousko-uherském i německém tisku se nepovedená vojenská pomoc Dohody Srbsku stala vděčným námětem karikaturistů.
Bezútěšný snímek zasněžené kolony povozů na hranici s Albánií. V horách, kde cesty mnohdy zcela zmizely, museli nakonec všichni prchající pokračovat pěšky. Desetitisíce z nich padly za oběť hladu, vyčerpání, nemocem, mrazu i útokům vlčích smeček či albánských bojůvek.
Reportážní obrázek srbského vojska při ústupu po těžko schůdných horských cestách. Prakticky celá země se ocitla na nuceném pochodu. Nejen vojáci ustupovali, ale také civilní obyvatelstvo i rakousko-uherští váleční zajatci. Odhaduje se, že mezi nimi bylo na 25 000 vojáků českého původu.
Heroický boj srbských dělostřelců proti útočící přesile přinesla propagační ilustrace otištěná v britském tisku. Těžký válečný úděl Srbska vyvolal u veřejnosti dohodových států vlnu sympatií.
„Ještě pár ofenzív a budu moci přehlédnout celou Itálii,“ odpovídá si vídeňský karikaturista na otázku, proč italský král tak mrhá životy svých vojáků. Boje na Soči na relativně malém prostoru soustřeďovaly stále více vojáků a bojových prostředků, zejména dělostřelectva obou stran. V německé vojenské teorii se pro tento druh boje vžilo výmluvné označení Materialschlacht – materiálová bitva.
Rakousko-uherští důstojníci při štábní práci během třetí italské ofenzívy na Soči, jež probíhala od 18. října do 4. listopadu 1915.
Tolik oblíbené odkazy na slavné rakouské vojenské tradice, které zazněly i v císařově manifestu, se dočkaly výtvarného zpracování na stránkách časopisů. Duchové maršála Radeckého, arcivévody Albrechta a admirála Tegetthoffa, legendárních vojevůdců z vítězných tažení proti Itálii z let 1848/1849 a 1866, měly provázet rakousko-uherská vojska.
Dohodové sirény lákají svým zpěvem do záhuby další nešťastníky. Titulní kresba z vídeňského humoristického časopisu komentovala boj o spojence, jenž gradoval na jaře 1915. Ve snaze udržet Itálii mimo sféru Dohody Německo naléhalo na Rakousko-Uhersko, aby Itálii postoupilo část svého území. Na základě lepší nabídky, tajné Londýnské dohody z 26. dubna 1915, se Itálie zavázala vstoupit do boje po boku Dohody.
Jako směšného starce, pošetilého pana profesora, tak viděl na konci roku 1915 karikaturista z vídeňského Die Muskete čelního představitele československého odbojového hnutí.
Ústup České družiny z Karpat v létě 1915. Poté, co se v zimě 1914/1915 mnozí z dobrovolníků viděli už jen krůček od osvobozené vlasti, zavládla v jejich řadách během letního ústupu velká deziluze. Rusko sice nebylo poraženo, ale konec války se vzdálil do nedohledna.
Posílat z ruského zajetí do Rakouska-Uherska pohlednici se skupinovým snímkem dobrovolníků 1. roty České družiny nebyl nejšťastnější nápad. Cenzura ji pochopitelně zachytila a zaslala její fotokopii k využití zpravodajcům z Armádního vrchního velitelství. S neustálými poukazy na neloajalitu českého obyvatelstva vrchní velitel arcivévoda Bedřich během roku 1915 opakovaně naléhal na zavedení vojenské diktatury v Čechách.
Ve dnech 13.–14. března 1915 se v Clevelandu uskutečnila porada Českého národního sdružení. Účastníci se na ní poprvé podrobně seznámili s odbojovou koncepcí T. G. Masaryka a také s požadavky na finanční pokrytí odbojové akce. Peníze krajanů v USA sehrály stěžejní roli.
Od června 1915 se tato mapa budoucího československého státu stala motivem otiskovaným v každém čísle La Nation Tchéque. Francouzská veřejnost si měla postupně zvykat na odvážnou představu rozbití Rakouska-Uherska. Přesvědčit dohodové státníky, aby souhlasili s vytvořením samostatného československého státu na půdě Rakouska-Uherska, to byl hlavní a nelehký úkol zahraniční odbojové akce. Zvlášť v době, kdy se vojenská situace Dohody během léta a podzimu 1915 rapidně zhoršila.
Situační plán rakousko-uherského předmostí na řece Sanu u Sieniawy dokumentuje rozmístění mladoboleslavského pěšího pluku č. 36 dva dny předtím, než se jeho úsekem v noci z 26. na 27. května 1915 prohnal ruský útok. Snadný průnik nepřítele do obrany způsobil, že 10. pěší divize musela vyklidit celé předmostí, přičemž ztratila 7 800 mužů, část dělostřelectva a 12 kulometů. Pluk byl za trest rozpuštěn, když hlavní příčinu celého incidentu shledali nadřízení ve zradě většinově českého mužstva, které se bez náležitého odporu vzdalo útočícím jednotkám. Přestože byly okolnosti a důvody bojového selhání „Šestatřicátníků“ u Sieniawy opět mnohem složitější, stigma „zrady“ se hodilo jak rakousko-uherským orgánům ke zdůvodnění protičeských opatření, tak československému odboji jako další důkaz neochoty českých vojáků bojovat pod praporem Rakouska-Uherska.
Po průlomu u Gorlice a Tarnówa na počátku května 1915 plnily momentky z velkého ruského ústupu stránky obrázkových magazínů i ve státech Dohody. Tamní veřejnost sledovala s nervozitou, jak ruské armády, které ještě před několika měsíci stály na uherské půdě, či hrozily vpádem do Slezska, ustupují stále hlouběji na své vlastní území.
Děsivé karpatské zátiší. Intenzívní bojové operace, které se v období od ledna do dubna 1915 přenesly do nehostinného prostředí Karpat, si na straně rakousko-uherského vojska vyžádaly ztráty ve výši téměř 53 000 padlých a zemřelých vojáků. Počty raněných, zajatých a nezvěstných vystoupaly k 326 000 mužů. Odhady pro ruskou armádu uvádějí souhrnné ztráty okolo 250 000.
Zač vlastně bojovali příslušníci České družiny na jaře 1915 v Karpatech? Pozoruhodné svědectví zatím nevyhraněných válečných cílů podává nápis na hrobu dobrovolníka 2. roty České družiny Jana Smaržeňuka, zabitého 6. dubna 1915 leteckou pumou shozenou na Medzilaborce.
V červenci 1918 vyslal náhradní prapor pěšího pluku č. 28 do oblasti Stebnícké Huty nadporučíka Antonína Opravila, aby obhlédl stav bojiště a na tamních hřbitovech pátral po padlých příslušnících pluku. V místech, kde sám zažil inkriminovaný ruský útok, objevil pozůstatky těl dvou nepohřbených vojáků, označených křížem. U jednoho z nich barva výložkového sukna na zbytcích stejnokroje potvrzovala, že patřil k „Osmadvacátníkům“, a tak svůj nález vyfotografoval.
Panoramatický náčrtek z válečného deníku c. a k. pěšího pluku č. 28 zaznamenal situaci rakousko-uherské obrany u Stebnícké Huty těsně před ruským útokem, jenž 3. dubna 1915 vyústil v legendami opředené zajetí většiny pražského pluku. Za domnělou zradu a přechod k nepříteli bez boje byl pluk vzápětí exemplárně potrestán vymazáním ze stavu rakousko-uherské armády. Nestalo se tak nadobro, neboť ještě na konci téhož roku se pluk dočkal obnovení díky výborným bojovým výsledkům jednoho ze svých pochodových praporů na italské frontě.
Útok Rusů na vrch Kaštielik ze 4. února 1915 v typickém sugestivním výtvarném podání vídeňských obrázkových žurnálů. Tehdy hojně používané ruské taktice, při níž ke zteči vybíhaly vlna za vlnou řetězy pěchoty, se mezi německými důstojníky začalo říkat Karpathentaktik.

Jak jiná byla tato válka a čím se lišila od těch předešlých, to v mnohém naznačilo již zápolení roku 1914. Bojující armády i státy stále více pohlcovalo vzájemné soupeření provázené hledáním důmyslných prostředků – taktických i technických – ke zdolání nepřátel. Aktéři se ocitli ve vleku konfliktu, který se z fronty přelil do zázemí, kde jeho ničivá náruč sevřela celou společnost.
Nepřibyli jen další nepřátelé na bojištích, válku provázelo více a více jevů nepřátelských lidskému žití. A tyto poměry stavěly zúčastněné státy a jejich obyvatele ve všech rovinách existence před výzvy do té doby nepoznané.
Konference nazvaná 1915 – noví nepřátelé, nové výzvy se uskuteční v termínu od 22. do 24. září 2015 v prostorách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, pod záštitou předsedy Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR pana Jana Hamáčka a ministra obrany ČR pana Martina Stropnického.
Při tomto setkání badatelé z České republiky, Itálie, Maďarska, Německa, Polska, Rakouska, Slovenska, Slovinska a USA nahlédnou válečný rok 1915 prostřednictvím více než čtyř desítek konferenčních příspěvků.

 

Pozvánka a program konference ve formátu PDF

The invitation and conference program in PDF format

 

Aktuálně


Znáte příběhy odbojářů z cyklu Paměťová stopa? Připravují je pro vás dokumentaristé z Vojenského historického ústavu Praha

Znáte příběhy odbojářů z cyklu Paměťová stopa? Připravují je pro vás dokumentaristé z Vojenského historického ústavu Praha

01. 08. 2025
Od roku 2016 vysílá Česká televize a Český rozhlas příběhy projektu Vojenského…
Přijeďte do Lešan na Tankový den – 30. 8. 2025

Přijeďte do Lešan na Tankový den – 30. 8. 2025

28. 07. 2025
Vojenské technické muzeum Lešany ožije poslední srpnovou sobotu 30. 8. 2025 tradičním…
Systém vojenského školství v posledním dvacetiletí ČSLA

Systém vojenského školství v posledním dvacetiletí ČSLA

26. 07. 2025
Počínaje školním rokem 1972/73 byla v Československé lidové armádě zavedena nová školská soustava.…
Výročí 130 let od narození generála Františka Moravce, zveřejňujeme dosud neznámé snímky z jeho působení v Německu

Výročí 130 let od narození generála Františka Moravce, zveřejňujeme dosud neznámé snímky z jeho působení v Německu

23. 07. 2025
Připomínáme si 130 let od narození brigádního generála Františka Moravce, muže, který…
Branná povinnost v Československu (1918‒1939) jako téma souladu i střetávání zájmů obrany státu a politických hledisek

Branná povinnost v Československu (1918‒1939) jako téma souladu i střetávání zájmů obrany státu a politických hledisek

21. 07. 2025
Na jaře letošního roku uplynulo 105 let od uzákonění branné soustavy Československé…