Poprava příslušníka České družiny

Snímek, pořízený zhruba ve dvě hodiny odpoledne 12. prosince 1914 ve Wadowicích nedaleko Krakova, zachycuje popravu příslušníka České družiny Antonína Grmely, který přešel frontovou linii a byl dopaden rakousko-uherskými úřady.

V Ruském impériu žilo nemalé množství Čechů, ať už s ruským nebo rakouským občanstvím. Na počátku první světové války, 28. srpna 1914 (15. srpna podle juliánského kalendáře), byla z českých dobrovolníků vytvořena tzv. Česká družina. 11. října (28. září podle juliánského kalendáře) se pak v Kyjevě konala přísaha jejích členů a slavnostní předání praporu. Původní členové jednotky byli později nazýváni „starodružiníci“. Česká družina byla přidělena k 3. armádě, jíž velel generál bulharského původu Radko Dimitrijev. Hlavním úkolem českých dobrovolníků byla výzvědná činnost.

Dne 25. listopadu 1914 bylo celkem jedenáct mužů vysláno na smrtelně nebezpečnou misi: jejich úkolem bylo přejít frontovou linii a navázat spojení s předáky rodícího se českého a slovenského domácího odboje. Jejich další osudy byly různé. Tři z nich úspěšně kontaktovali představitele domácího odboje a nebyli dopadeni. Dalšímu dobrovolníkovi se vůbec nepodařilo přejít rakouské linie a jiní dva další zmizeli beze stopy. Pětice zbývajících byla zadržena rakousko-uherskými úřady. Dvěma z nich nebyla prokázána vina, třetího z nich zachránil před popravou nízký věk (17 let).

Takové štěstí neměli starodružiníci Antonín Grmela a Josef Müller. Grmela se narodil roku 1891 v rodině výrobce nábytku, usedlého v ruském záboru Polska. Müller (narozen roku 1893 ve Vysokém nad Jizerou) byl před válkou houslista v orchestru carské opery v Petrohradě. Oba byli zajati 9. prosince 1914 rakousko-uherským polním četnictvem. 12. prosince 1914 byli Grmela i Müller souzeni vojenským soudem ve Wadowicích nedaleko Krakova, usvědčeni z vyzvědačství a ještě téhož dne ve dvě hodiny odpoledne na wadowickém náměstí veřejně oběšeni. Před popravou dostali českého kněze, podle jehož svědectví nesli svůj úděl statečně; Grmela napsal dva dopisy na rozloučenou, svým rodičům ve Varšavě a generálu Dimitrovovi. Grmelovy a Müllerovy ostatky spočinuly nejprve na místním hřbitově, v rohu vyhrazeném pro zločince a sebevrahy. Roku 1923 byly slavnostně převezeny do vlasti a uloženy na čestném vojenském pohřebišti na Olšanských hřbitovech v Praze.