Výstava 100 let spojovacího vojska

Vojenský historický ústav Praha připravil další z řady výstav před budovou Generálního štábu Armády České republiky, v Praze 6 na Vítězném náměstí. Tentokrát jde o výstavu věnovanou stému výročí existence spojovacího vojska. To se konstituovalo již v říjnu 1917 v rámci československých legií.

Výstava 100 let spojovacího vojska představuje ve dvou desítkách panelů textově i fotograficky bohatý „příběh“ spojovacího vojska, které vždy bylo a dodnes zůstává dodnes nedílnou součástí našich ozbrojených sil. Jak říká známý aforismus: Bez spojení není velení…

Autory expozice jsou plukovník Michal Burian z Vojenského historického ústavu Praha a Vlastislav Vaněk. Druhý jmenovaný je rovněž editorem publikace Historie spojovacího vojska 2007 – 2017, kterou vydal Vojenský historický ústav Praha. Kniha byla v rámci vernisáže výstavy slavnostně prezentována a pokřtěna.

Výstavu zahájil náčelník Generálního štábu Armády České republiky, armádní generál Josef Bečvář. Ve svém úvodním projevu mimo jiné řekl:

„Po celých uplynulých sto let byli spojaři právem hrdi na svou odbornost. Bylo tomu tak v dobách, kdy spojení za válek i míru zprostředkovávaly telefonní kabely či krátké vlny, a je tomu tak i dnes v době bouřlivě se rozvíjejících IT technologií.

Tato výstava připomíná, jak významnou roli v naší armádě spojaři vždy zastávali, i to, že mnozí z nich obětovali naší zemi i to nejcennější, své životy. Ukazuje také, že jedna z vlastností, kterou na nás naši spojenci vždy velmi oceňovali, tedy schopnost improvizace, je spojařům velmi blízká. Díky ní byli například v srpnu 1968 schopni nahradit vysílání Československého rozhlasu a zprostředkovávat veřejnosti jediné pravdivé informace.

Spojaři mohou být právem hrdi na svou stoletou historii i na to, že vždy představovali a přestavují významnou součást naší armády.“

Historie spojovacího vojska našich armád se začala psát přesně před sto lety, v říjnu 1917. Tehdy se součástí československých legií stala i Československá telegrafní rota. Byla zřízena jako součást Československého armádního sboru rozkazem náčelníka štábu nejvyššího velitele ruských vojsk na Ukrajině. Byl tak položen základ budoucího rozvoje československého telegrafního a spojovacího vojska.

Význam spojení ocenili záhy všichni českoslovenští vojáci. Telegrafní rota přijímala a odesílala desetitisíce zpráv a zabezpečovala spojení podél celé Transsibiřské magistrály obsazené československým vojskem. Ve stejné době zabezpečovali spojaři v Praze první spojení nového státu se světem. Urychleně vybudovali rádiovou stanici na Petříně a již 10. prosince 1918 navázali pravidelné spojení s francouzskou stanicí umístěnou na Eiffelově věži.

Dnes je již těžké si představit, že tato stanice v následujících letech představovala jediné rychlé spojení Československa s evropskými státy.

Od roku 1917 absolvovalo spojovací vojsko dlouhou cestu. Prošlo řadou změn podmíněných především vývojem operačního umění a technologií. V jednotlivých  etapách svého historického vývoje se se všemi těmito změnami úspěšně vyrovnalo a svou činností vytvářelo podmínky velitelům a štábům velet podřízeným jednotkám. Výrazně se tak podílelo na plnění cílů a úkolů naší armády.