Aero A-10

Aero A-10 byl první čistě dopravní letoun československé konstrukce v době, kdy většina ostatních dopravních letadel byla pouze úpravami vojenských strojů. Létající „limousiny“ tak nastavily nové standardy v tomto odvětví.

Firma Aero dostala v roce 1921 objednávku na pět dopravních letadel pro pilota, mechanika a tři až čtyři cestující. Prototyp podle návrhu Ing. Rudolfa Blasera byl zalétán 3. ledna 1922 a krátce nato byly hotovy i čtyři sériové letouny. Před dokončením prvního stroje se však Československá letecká akciová společnost, která zakázku zadala, rozpadla. Vyrobené letouny odebraly nově vzniklé Československé státní aerolinie, které je používaly v letech 1923–24 převážně na trati Praha - Bratislava. Nalétaly celkem 19 878 km při 167,22 hodinách. Tento malý nálet byl zapříčiněn poměrně značnou poruchovostí motorů, chladičů a kapotáží.

Zjištěné osudy jednotlivých letadel byly tyto:

A-10.1 později imatrikulovaný jako L-BALD. Na tomto stroji se uskutečnil rekordní let se 17 osobami na palubě. Letoun skončil havárií s kpt. Vladimírem Černým při přípravě na Rychlostní závod o cenu prezidenta republiky 15. června 1923.

K úspěšnému předvedení typu patřila také účast A-10.5 L-BALA na mezinárodní letecké výstavě v Goteborgu, kam jej v červnu 1923 přelétl pilot A. Vrecl.

Ještě v roce 1923 obsadilo L-BALA s pilotem F. Tomšovským druhé místo kategorie C v závodě o cenu prezidenta republiky dne 6. červenci 1923.

Na A-10.2 L-BALC ustavil tovární pilot J. Novák 1. prosince1923 národní výškový rekord 5 284 m s užitečným zatížením 500 kg.

Výnosem Ministerstva veřejných prací byla zbylá A-10 ke dni 31. prosince 1927 zrušena.

Osudy jediného dochovaného A-10.3, imatrikulovaného L-BALB byly opravdu pohnuté. Dne 21.března 1923 jej od továrny Aero převzalo MNO. Následně v červenci 1923 vykonalo propagační cestu do Jugoslávie za účasti ministra Národní obrany. Poté bylo vystavováno na II. moravské letecké výstavě v Brně.

Poslední let A-10.3 u ČSA je zaznamenán 10. června 1924, poté následovalo uskladnění na letišti ve Kbelích. V květnu 1927 bylo domluveno předání letounu Poštovnímu muzeu. 28. března 1928 byla skončena jeho oprava u ČSA pro nového majitele na účet MVP. Stroj pak byl léta vystavován v Poštovním muzeu a v roce 1956 předán Národnímu technickému muzeu, kde byl následně postupně téměř zničen. Zůstala zachována pouze přední část trupu s motorem, vrtule, benzinová nádrž v baldachýnu a zadní díl trupu. Do sbírky VHÚ byly zbytky stroje předány v červnu 1973.

Poté byla s Leteckými opravnami Trenčín dohodnuta náročná renovace a rekonstrukce limuzíny. Práce byly započaty 15. července 1975 ještě v aeroklubu Trenčín pod vedením pana Antona Královiče. Renovace byla ukončena slavnostním předáním letounu na letišti ve Kbelích, spojeném s motorovou zkouškou. To proběhlo v rámci oslavy „Dne čs. letectva“ ve čtvrtek 15. září 1977. Od následující muzejní sezóny pak byla Aerovka již vystavena ve stálé expozici Leteckého muzea jako cenný doklad dobové letadlové konstrukce.

Technická data:

Motor: Maybach Mb-IVa o výkonu 191 kW (260 k)

Rozpětí 14,17 m

Délka 10,14 m

Hmotnost prázdného letounu 1 472 kg

Vzletová hmotnost 2 260 kg

Maximální rychlost 160 km/h

Dostup 6 000 m

Dolet 520 km

Jan Sýkora