Antonín Bartoš

Antonín Bartoš

04. 05. 2018

Záložní důstojník, vlastenec, politik, aktivní účastník a druhého i třetího odboje za záchranu demokracie.

 

Antonín Bartoš se narodil 12. září 1910 v Lanžhotě okres Hodonín. Po maturitě na gymnáziu v Hodoníně pracoval s přestávkou vojenské presenční služby jako poštovní úředník. Projevoval vlastenecké přesvědčení, byl aktivní zejména v Sokole a řadu let předsedal národně socialistické mládeži obvodu Kyjov, Hodonín a Břeclav. V únoru 1940 odešel z vlasti do zahraničí. V květnu 1940 byl prezentován u 1. čs. divize ve Francii a prodělal v jejím rámci ústupové boje. Po evakuaci ve Velké Británii absolvoval školu na důstojníky v záloze. Dobrovolně se přihlásil ke speciálnímu výcviku a v říjnu 1943 byl určen velitelem výsadku CLAY. Výsadek do vlasti uskutečnil 13. dubna 1944 spolu s Jiřím Štokmanem a Čestmírem Šikolou. Skupina CLAY udržovala spojení Londýna s domácím odbojem a stala se jednou z nejúspěšnějších operací z Velké Británie. Získal řadu vyznamenání, mj. čtyři čs. válečné kříže.

Štábní kapitán Bartoš demobilizoval v listopadu 1945 a navázal na svoji předválečnou sounáležitost s národními socialisty. Jako záložní důstojník byl politicky aktivní, což nebylo tehdy příliš běžné. Doplnil za národní socialisty Prozatímní národní shromáždění a po zvolení v roce 1946 byl poslancem Ústavodárného národního shromáždění až do února 1948. Využil tak svoji popularitu úspěšného odbojáře. Po převratu byl neprodleně zatčen, z vazby ale uprchl a odešel i s rodinou do zahraničí.

Zprvu žil v Paříži a jako generální sekretář Výboru pro pomoc československým uprchlíkům v Paříži řídil hotel Maryša, který se stal tehdy uprchlickým střediskem. Roku 1949 na žádost generála Sergeje Ingra přesídlil do Německa. Do roku 1952 tak zpravodajsky pracoval ve třetím odboji v Německu, zejména vysílal na československé území kurýry se zpravodajskými úkoly. Užíval tehdy krycí jméno Brauner. V srpnu 1952 přesídlil do USA, kde pracoval v továrně jako kreslič. Nadále zůstal aktivní v exilovém hnutí a mimo byl členem Rady svobodného Československa. Již v roce 1952 inicioval, spoluzakládal a stal se tajemníkem Svazu československých důstojníků v exilu, což byla skutečně reprezentativní organizace vojáků – exulantů. Roku 1990 byl v Československu rehabilitován, byť polistopadové Československo bylo jiné, než si v exilu on sám i řada jeho souputníků představoval. Odmítl proti i povýšení do hodnosti plukovníka ve výslužbě. Zemřel 13. prosince 1998 v New Yorku.

Prokop Tomek

Aktuálně



Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

13. 12. 2025
V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku,…
Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…
Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

05. 12. 2025
Ve čtvrtek 4. prosince se v atriu Armádního muzea Žižkov konal křest rozšířeného…
Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

04. 12. 2025
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…