Bedřich Colloredo-Mannsfeld - Urozený vojín

Šlechtický rod Colloredo­‑Mansfeldů vlastnil v českých zemích před 2. světovou válkou tři velká panství – Dobříš, Zbiroh a Opočno. Jejich správy se postupně ujali tři starší synové důstojníka rakousko­‑uherského válečného námořnictva a vojenského diplomata Jeronýma hraběte Colloredo­‑Mansfelda.

Jejich další osudy jsou dostatečně známé. V září 1938 se všichni postavili na pozice obrany republiky a podepsali známé prohlášení české aristokracie adresované prezidentu Benešovi. Přestože na počátku okupace byli především v důsledku tohoto svého postoje přinuceni k některým kompromisům s okupačním režimem, v únoru 1942 jim byl jako nepřátelům Říše zabaven majetek nacházející se na území pod kontrolou nacistů.

Téměř neznámý je však osud Jeronýmova čtvrtého, nejmladšího syna Bedřicha Colloredo­‑Mansfelda. Narodil se 3. dubna 1917 v Berlíně, kde byl v té době jeho otec námořním atašé rakousko­‑uherského velvyslanectví. Vyrůstal na zámku ve Zbirohu. V Čechách na něj sice nezbyl žádný majetek, zato se mu dostalo kvalitního vzdělání. Již v kvintě jej otec poslal na elitní soukromé gymnázium do Německa a po maturitě v roce 1935 pokračoval ve studiu historie a filozofie na univerzitách v Mnichově, Vídni a Ženevě.

Na vlastní oči viděl nástup nacismu a stal se jeho zásadním odpůrcem. Když byl po 15. březnu 1939 vyzván, aby odevzdal československý pas a na německém vyslanectví si vyzvedl říšskoněmecký cestovní doklad, rozhodně to odmítl a zůstal ve Švýcarsku jako emigrant. Své rozhodnutí nezměnil ani po ukončení studií. Dne 18. prosince 1944 se u československého diplomatického zástupce v Ženevě Jaromíra Kopeckého dobrovolně přihlásil do zahraniční armády. Přes Paříž, kde se podrobil odvodu, odjel do Velké Británie. Bez ohledu na svůj původ nastoupil jako obyčejný vojín u Náhradního tělesa čs. armády v Southend­‑on­‑Sea, kde prodělal základní výcvik. Konec války jej však zastihl ještě na Britských ostrovech. V polovině prosince 1945 byl demobilizován a vrátil se do Švýcarska.

Za zmínku stojí, že přes svůj naprosto loajální postoj k republice měl být po válce na základě tzv. Benešových dekretů zbaven československého státního občanství. U odvodu totiž, pravděpodobně vzhledem k dlouhému po￾bytu v německojazyčném prostředí, uvedl jako svoji mateřštinu němčinu, a musel proto dokazovat, že přes tuto skutečnost je české národnosti. Do Československa se však již trvale nevrátil. V červnu 1946 se oženil s Christou von Kreis a následně odjeli do USA, kde přednášel na několika vysokých školách. V polovině 50. let se rodina vrátila do Evropy, manželství ale skončilo rozvodem. V roce 1975 se znovu oženil s o dvacet let mladší Francouzkou Martine Andrieux. Po roce 1989 se ještě stačil podívat do staré vlasti, avšak 29. července 1991 v rakouském Öblarnu zemřel.

Jiří Plachý

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 31. července 2020.