Americký samopal Thompson M1921

Jméno generála Johna Taliaferro Thompsona (1860‒1940) se stalo synonymem zbraně, jejíž slávy se vysloužilý generál z armádního výzbrojního úřadu (Army's Ordnance Department) a konstruktér vlastně nedožil. Patří mu však místo mezi průkopníky samonabíjecích a automatických zbraní, ačkoliv jeho vývojové konstrukce pušek upadly téměř v zapomenutí.

Počátky zrodu legendární zbraně spojuje jméno námořního důstojníka Johna B. Blishe, jehož patent, podchycující systém zpožděného otevírání závěru pomocí šikmé závory Thompsona inspiroval. Pokusy se samonabíjecí puškou v ráži .30-06 Springfield se závěrem podle Blishova patentu nepřinesly vzhledem k výkonu náboje uspokojivé výsledky. Thompson obrátil svoji pozornost na konstrukci zbraně v ráži .45 ACP. Současně za finanční pomoci tabákového magnáta Thomase F. Ryana založil v roce 1916 společnost Auto Ordnance Company (AOC). První prototyp malého osobního kulometu, jak byla zbraň zpočátku nazývána, vznikl v létě 1918 a dostal označení Annihilator (ničitel). Na klasifikaci nové zbraně s označením sub machine gun se shodlo představenstvo AOC, a pod ním byla také zbraň později nabízena. Finální verzi zbraně představil Thompson americké armádě a námořnictvu až v srpnu 1920 v Camp Perry. Vysoká kadence okolo 1500 ran za minutu, demonstrovaná vyprázdněním 100ranového bubnového zásobníku za čtyři sekundy, udělala velký dojem.

Jednání s firmou Colt ohledně výroby nových zbraní vyústily v objednávku 15 000 závěrových systémů včetně hlavní, přičemž zakázku na výrobu dřevěných částí zadala AOC firmě Remington Arms Co. Mířidla pro zbraně vyrobila specializovaná firma Lyman. První sériově vyrobené zbraně dostala AOC od výrobce v březnu 1921. Celý objem vyrobila firma Colt do konce roku 1922, avšak očekávaný obchodní úspěch se nedostavil. Kromě 500 kusů, nakoupených Irskou republikánskou armádou (IRA) v roce 1921, rozprodávala firma samopaly po malých objemech, nejen různým policejním sborům, ale také si je oblíbilo americké podsvětí, zejména v době prohibice. Zcela výmluvné bylo označení „Chicago typewritter“ (chicagský psací stroj), používané gangstery. Do konce roku 1925 se sice firmě podařilo prodat 3000 kusů, ale stagnace ji přiměla nabízet zbraň v ceně 225 USD i na splátky.

Teprve po 3. září 1939, kdy Velká Británie a Francie vyhlásily válku Německu, se karta obrátila. Firma, jež do té doby neměla vlastní výrobní zařízení, dostala od britské vlády první objednávku na 750 samopalů M 1921 a 3000 bubnových zásobníků. A nebyla zdaleka poslední. Zbývající skladové zbraně se tak dostaly do víru druhé světové války, ale velká hodina samopalů Thompson teprve nadcházela.

Robustní konstrukce s charakteristickou přední pistolovou rukojetí má funkci založenou na principu zpožděného otevírání závěru prostřednictvím bronzové závory. Spoušťový mechanismus byl vybaven přepínačem režimu střelby, ovládaným z levé strany rukojeti. Standardní výbavu tvořily schránkové zásobníky na 20 nábojů, ale také 50ranové bubnové zásobníky. Firma rovněž dodávala na přání také velkokapacitní bubnový zásobník na 100 nábojů.

Exemplář získalo muzeum v roce 1947 převodem ze Zbrojnice Terezín.

Ráž: .45 ACP

Celková délka: 805 mm

Délka záměrné: 528 mm

Délka hlavně: 265 mm

Hmotnost bez zásobníku: 4710 g

Hmotnost s prázdným zásobníkem na 20 nábojů: 4890 g