Čs. vývojový samopal ZK 476 – výsadkářské provedení

Vyvrcholení poválečného vývoje samopalů ve Zbrojovce Brno představoval samopal Josefa Kouckého s označením ZK 476, jedna z nejperspektivnějších konstrukcí druhé poloviny čtyřicátých let. Zbraň prošla poměrně složitým vývojem determinovaným především požadavky čs. vojenské správy. Přestože jeho konstrukce využívala koncepce uložení zásobníku v pistolové rukojeti a závěru přebíhajícího přes dvě třetiny délky hlavně, některé konstrukční prvky se ukázaly jako problematické. Spojení spouště a spoušťové páky s hlavní přinášelo zvýšené prohřívání jazýčku spouště, což při trvanlivostních zkouškách způsobovalo problémy, řešené následně izolací spouště destičkami z pertinaxu. Požadavky Vojenského technického ústavu (VTÚ) se v průběhu zkoušek během léta 1948 také tříbily, takže kompaktní, vzadu uzavřené pouzdro závěru neumožňovalo výměnu pevné pažby pěchotního provedení za sklopnou ramenní opěrku pro výsadkové jednotky. Problém sice tým Josefa Kouckého dokázal vyřešit, avšak požadavek rychlé výměny ostré hlavně za cvičné provedení už stávající konstrukce neumožnila. Přestože byl ZK 476 horkým favoritem, v soutěži nakonec zvítězila Česká zbrojovka Strakonice s prototypem ČZ 447, jenž byl v srpnu 1948 zaveden do výzbroje pod označením samopal vz. 48.

Se souhlasem vojenské správy nabízela Zbrojovka Brno své zbraně v zahraničí a účastnila se řady soutěží. Exemplář s číslem 0034 byl připraven v dubnu 1948 do druhého kola soutěže samopalů v Argentině, kam však nikdy nebyl odeslán, jelikož zbrojovka veškeré aktivity v těchto zemích z rozhodnutí nadřízených orgánů v listopadu 1948 zastavila.

Exemplář pro zkoušky v Argentině má povrch pouzdra závěru a dalších částí na rozdíl od většiny dochovaných exemplářů černěný, jistější úchop kruhového předpažbí zajišťuje deset obvodových zápichů. Střenky rukojeti jsou vyrobeny z pertinaxu, dvoupolohová spoušť umožňuje při částečném stlačení jazýčku střelbu jednotlivými ranami, při plném stlačení střelbu nepřetržitou. Dlaňová pojistka blokující záchyt závěru vyčnívá ze hřbetu rukojeti, a pokud není dlaní stlačena, zůstává závorník zablokován v obou polohách.

Výrobní číslo 0034 je vyraženo na pravé straně pouzdra závěru za výhozným okénkem. Závorník má výrobní číslo 34 na pravém boku tak, že je patrné ve výhozném okénku, pokud se závorník nachází v přední poloze. Na levé straně pouzdra závěru je značení: ZK 476 Cal. 9 m/m ZBROJOVKA BRNO NÁRODNÍ PODNIK. Na pravé straně pouzdra závěru je opět vyraženo výrobní číslo 0034 a nápis: MADE IN CZECHOSLOVAKIA.

Hledí včetně základny je černěné, dioptrické a stavitelné v rozsahu 100-300 m. Muška je výškově stavitelná.

Samopal je uložen v dřevěné kazetě, v níž se nacházejí dvě sumky po pěti zásobnících a jeden volný zásobník, plnička zásobníku, popruh, krabička na vazelínu, mosazná olejnička (stejná jako pro kulomety ZB 26). Na vnitřní stěně víka kazety je připevněna dřevěná tyčka s navlečenou náhradní vratnou pružinou společně s vytěrákem s našroubovaným kartáčkem a další vratnou pružinou. Na víku je připevněna malá kazeta s ocelovým důlčíkem, náhradním vytahovačem nábojnic s kolíkem, dvěma náhradními muškami, vyhazovačem nábojnic, dvěma žíněnými kartáčky a mosazným a ocelovým průbojníkem.

Do sbírek muzea předaly uvedený exemplář Závody Jana Švermy (dříve Zbrojovka Brno), společně s řadou dalších prototypů, v srpnu roku 1953.

Ráž: 9 mm Parabellum

Celková délka: 655 mm/ 462 mm

Délka záměrné: 344 mm

Délka hlavně: 299 mm

Hmotnost zbraně bez zásobníku: 2820 g

Kapacita zásobníku: 30 nábojů