V podsbírce hudebních nástrojů Vojenského historického ústavu Praha jsou uloženy dva vojenské bubny, vztahující se k válečným událostem první poloviny 18. století. Jeden z nich, který je zde prezentován, byl zhotoven ze dřeva (lub, horní i dolní obroučka). Napínání zajišťuje ozvučná blána pomocí dvanácti provazců s koženými nápinkami. Po straně lubu je vidět kovový háček na závitnici pro napínání strun. Lub zdobí podél celého obvodu malba. Jedná se o dělostřelecké motivy spojené s orleánským plukem (dělové hlavně, prapory a symbolika pluku).
Historie tohoto předmětu je úzce spjata s válkami o dědictví rakouské a s osobností francouzského maršála Charlese Louise Augusta Fouqueta de Belle-Isleho. Pod jeho velením dobyla vojska bavorsko-francouzsko-saské koalice 26. listopadu 1741 Prahu. Belle-Isle se brzy vrátil do Německa, kde plnil diplomatické úkoly k podpoře kandidatury bavorského kurfiřta Karla Albrechta na římského císaře. Během následujícího roku bylo hlavní město Českého království obléháno rakouskou armádou a Francouzi se na konci roku 1742 dostali do velmi obtížné situace.
Belle-Islemu se nakonec podařilo dostat vojáky z obleženého města. Během rychlého odsunu francouzské posádky v noci ze 16. na 17. prosince 1742 byl v Oseckém domě na Starém Městě pražském zanechán právě zmíněný dřevěný buben.
Dřevo, kov, kůže, len, výška 330 mm, průměr 440 mm.