Francouzská puška Mle. 1916

Francouzská puška Mle. 1916

Na prahu první světové války měla francouzská armáda ve výzbroji především pušky Lebel Mle. 1886 M 93, známé pod označením Le fusil Modèle 1886 modifié 93, ale také jezdecké karabiny Berthier Mle. 1890 a dělostřelecké musketony Mle. 1892. Pěchotní puška Lebel s tubulární nábojovou schránkou si sice udržovala status první armádní opakovačky, zařízené na náboj plněný bezdýmným prachem, ale v roce 1914 již byla svým konstrukčním uspořádáním považována za zastaralou.

Počáteční obrovské materiální a lidské ztráty na západní frontě záhy ukázaly, že skladové zásoby zbraní nemohou v dlouhodobém horizontu vykrývat vzrůstající potřeby francouzské armády. Státní zbrojovka Manufacture d’Armes de Châtellerault vyráběla od roku 1902 krátkou pušku systému Berthier pro koloniální jednotky v Annamu, Tonkinu, Saigonu, Hanoji a v Kambodži, známou pod označením Fusil de tirailleur indochinois modèle 1902. V roce 1908 zavedla francouzská armáda ještě standardní pěchotní pušku Fusil colonial modèle 1907, jež se stala základem pušky Mle. 1907–15, přijaté do výzbroje v roce 1915 pod označením Fusil modèle 1907–15. Stejně jako všechny pušky systému Bertier měla nová pěchotní puška válcový odsuvný závěr s přímoběžným úderníkem, vycházející ze systému Lebel. K jejímu zásobování sloužil nábojový rámeček na tři náboje, jenž se vkládal do nábojové schránky, kde jej zajišťovala odpružená západka s vyčnívajícím ramenem v přední části lučíku.

Výroba pušek Mle. 1907–15 běžela od roku 1915 až do skončení války ve zbrojovkách v Châtellerault a v St. Etienne, ale také ve firmě Établissement Delaunay-Belleville v St. Denis, jež se před válkou zabývala výrobou automobilů a za války kromě pušek vyráběla také tanky Renault FT-17.

Ze všech armádních opakovacích pušek, jež se na bojištích první světové války objevily, měla puška Mle. 1907–15 nejmenší kapacitu zásobovacího ústrojí, což snižovalo její praktickou rychlost střelby v porovnání s opakovačkami ostatních armád, jejichž nábojové schránky se s výjimkou anglických pušek systému Lee Enfield plnily většinou pěti náboji. Další problém spočíval v zahřívání hlavně, resp. absenci ochrany střelce proti popálení při úchopu zbraně v prostoru hlavně.

Snaha zvýšit kapacitu zásobovacího ústrojí vedla k řadě zkoušek, mezi nimiž nechyběly návrhy s cívkovým zásobníkem či využití zásobníku lehkého kulometu FM 15 s kapacitou 20 nábojů. Finální řešení v podobě nástavce nábojové schránky navrhli ve zbrojovce Châtellerault poručík Vibert a vrchní kontrolor Chossé. Konstrukce umožňovala s minimálními úpravami stávající zbraně zvětšit její kapacitu tak, že mohla být plněna rámečky s pěti náboji, aniž by však vylučovala použití původních rámečků na tři náboje, což bylo z logistického hlediska výhodné. Zvětšená schránka měla navíc odpružené odklopné víčko, jež uzavíralo otvor, jímž vypadával prázdný rámeček.

Nový zásobovací systém zavedla francouzská armáda 28. listopadu 1916 jakožto Modèle 1916 či v případě pušek Fusil modèle 1907–15 modifié 1916. Jak pušky, tak i karabiny model 1916 byly doplněny dřevěným nadpažbím a úpravy doznala také mířidla. Přestože zvětšenou nábojovou schránku a nadpažbí lze považovat za základní identifikační prvky modelu 1916, ve skutečnosti vyrobily francouzské zbrojovky řadu přechodových modelů s novým značením, aniž by tyto zbraně, zejména v případě karabin, měly oba charakteristické prvky.

V roli subdodavatele se do výroby pušek M 16 zapojila také firma Établissement Continsouza v Tulle, jež se před válkou zabývala výrobou filmových projektorů, avšak od roku 1916 vyráběla pro zbrojovky v St. Etienne a v Châtellerault pouzdra závěru. Ty nesou na levé straně její značení, což vedlo k mylné domněnce, že uvedená firma vyráběla kompletní zbraně.

Výroba pušek a karabin nabíhala ve zbrojovkách od března 1917 a pokračovala až do uzavření příměří v listopadu 1918, přičemž z přibližně 280 000 vyrobených pušek Mle. M 16 se jich k bojovým útvarům dostalo jen malé množství, převážná část zůstala uložena v rezervě.

Exemplář získalo muzeum převodem ze starých sbírkových fondů.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

  • Ráž: 8 mm Lebel
  • Celková délka: 1 306 mm
  • Délka hlavně: 800 mm
  • Délka záměrné: 700 mm
  • Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů
  • Hmotnost: 3 650 g

 

Aktuálně



Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

13. 12. 2025
V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku,…
Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…
Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

05. 12. 2025
Ve čtvrtek 4. prosince se v atriu Armádního muzea Žižkov konal křest rozšířeného…
Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

04. 12. 2025
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…