Maďarská pistole Frommer Liliput

Po skončení první světové války musela maďarská Továrna na zbraně a stroje (Fegyver és Gépgyár) v Budapešti řešit, stejně jako ostatní zbrojovky, otázku dalších výrobních programů. Přes neutěšenou poválečnou situaci, navíc komplikovanou sociálními a politickými otřesy v souvislosti se vznikem a porážkou Maďarské republiky rad, bylo zřejmé, že v dalších letech mohou továrnu udržet především mírové výrobní programy. Objednávky ze strany vlády továrna čekat nemohla.

V roce 1921 uvedla na trh kapesní pistolí s obchodním názvem Frommer-Liliput v ráži 6,35 mm Browning. Stejně jako většina zbraní této kategorie, používající poměrně málo výkonný náboj, fungovala na principu dynamického (uzavřeného) závěru. Jejím konstruktérem byl ředitel zbrojovky ing. Rudolf Frommer (4. 8. 1868– 1. 9. 1936), jehož konstrukce poznamenaly produkci závodu pro celé meziválečné období. Na rozdíl od většiny soudobých kapesních pistolí, jejichž bicí mechanismus tvořil přímoběžný úderník či vnitřní kladívko, měl nový model vnější kohout. Stranový záchyt závěru (střelecká pohotovost), ovladatelný palcem střílející ruky také nebyl typickým prvkem tehdejších kapesních pistolí. Po vystřelení posledního náboje zůstal tak závěr v otevřené poloze a po výměně zásobníku stačilo k nabití náboje do komory stlačit záchyt závěru směrem dolů.

Spojení hlavně s tělem pistole zajišťovaly dva radiální ozuby na spodní části hlavně pod nábojovou komorou. Zajímavý konstrukční rys představovala koncepce závěru, sestávající z pouzdra a vlastního bloku závěru. Oba celky držela matice závěru, jejíž boční plochy byly opatřeny hmatníkovými drážkami a v horní části měla vyfrézovanou drážku hledí.

Spojení matice s pouzdrem zajišťovalo protilehlé rameno vytahovače nábojnic. K rozložení zbraně bylo zapotřebí stlačení zadního konce ramene vytahovače, jež fixovalo bajonetové spojení matice s pouzdrem závěru, což se bez použití nástroje neobešlo. Pistole měla jediný pojistný mechanismus, tvořený dlaňovou pojistkou.

Výrobu pistolí Frommer Liliput zahájila zbrojovka v Budapešti v roce 1921 a podle dostupných informací běžela nepřetržitě až do roku 1939. Řada jejich výrobních čísel začínala na 400 000 a byla ukončena u čísla 435 000, takže celková produkce dosáhla počtu 35 000 pistolí, což sice není vzhledem délce výroby závratný objem, avšak také nikterak zanedbatelný. Stejně jako řada jiných výrobců nabízela budapešťská zbrojovka své pistole v zahraničí. Některé exempláře nesou pod firemním popisem označení země původu: Made in Hungary a informaci o přihlášení patentu ve Spojených státech.

Historie zbrojní výroby zná velmi málo příkladů, kdy se kapesní model stal předlohou pro konstrukci armádní pistole. Maďarská armáda zavedla v roce 1929 do výzbroje pistoli 29.M, jejímž konstrukčním předobrazem byla právě pistole Liliput. Na rozdíl od kapesní předlohy ji budapešťská zbrojovka vyráběla pouze do roku 1935.

Exemplář exportního provedení pistole Liliput z roku 1939 získalo muzeum v roce 1954 převodem z Hlavní správy Veřejné bezpečnosti (HS-VB) Praha.

Ráž: 6,35 mm Browning

Celková délka: 111,4 mm

Délka hlavně: 53 mm

Délka záměrné: 90 mm

Výška: 77,4 mm

Šířka: 23,2 mm

Kapacita zásobníku: 6 nábojů

Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 290 g