Německá signální pistole Walther, Kriegsausführung

Firma Carl Walther v Zella-Mehlis se dokázala po první světové válce prosadit nejen na poli výroby samonabíjecích pistolí, ale rozšířila svůj sortiment také na signální pistole. Syn zakladatele továrny Fritz Walther (1889–1966), tvůrce celé řady proslulých modelů, zahájil vývojové práce na signální pistoli po částečném uvolnění diktátu Versailleské smlouvy v roce 1923 a vyvinul poměrně robustní model se sklopnou hlavní a uzamčením, ovládaném pákou v přední části lučíku, tedy systému Roux. Na rozdíl od většiny soudobých signálních pistolí ovládala pružina páky také hlaveň, takže po odemčení závěru došlo k razantnímu vyklopení hlavně a povytažení nábojnice pomocí vytahovače. Pistole s ocelovým tělem a hlavní měla vnější kohout s poměrně širokým palečníkem. Progresivní prvek nové konstrukce představovala šroubová bicí pružina, navlečená na vodítku, zakončeném opěrnou vidlicí, jež zajišťovala odskokovou polohu kohoutu. Většina signálních pistolí té doby měla bicí mechanismus ovládaný plochými pery.

Konstrukci nové signální pistole přihlásil Fritz Walther 22. prosince 1926 k patentové ochraně, patent na ni mu byl udělen 14. srpna 1930 pod číslem 506 011.

Výchozí provedení s hlavní v délce 232 mm je známé pod označením Modell Walther lang, nebo také Heeresmodell, jelikož pistole byla přijata do výzbroje Reichswehru, ale také policie. Používalo je rovněž obchodní loďstvo jakožto nouzový signální prostředek, uplatnění našla u tzv. Fliegerabteilungen, pod nimiž se skrývaly základy budoucí nacistické Luftwaffe.

Heeresmodell se stal základem poměrně pestré řady signálních pistolí firmy Walther. Výzbroj nově budované pozemní armády nacistického Německa se přirozeně bez signálních pistolí neobešla; firma jí dodávala vylehčené pistole s hlavní v délce 155 mm, vyrobené převážně z duralu s eloxovaným povrchem, jež dostaly označení Heeresmodell 1934. Ve výrobě ovšem zůstalo také standardní ocelové provedení.

Válečná výroba ovšem vyžadovala výrobní úspory, což přinášelo především technologické změny do stávajících konstrukcí. V případě signálních pistolí firmy Walther tak došlo nejen ke zjednodušení některých součástek, ale také k využití levnějších výrobních technologií. Široký palečník kohoutu byl zúžen na šířku těla součástky a frézovanou ovládací páku závěru nahradilo provedení z lisovaného plechu, jež se stalo předmětem patentu č. 733 068, přihlášeného 1. srpna 1941.

Plný firemní popis na levé straně těla nahradilo kódové označení výrobce v podobě písmen „ac“, pod nimiž se nacházelo poslední dvojčíslí roku výroby. Zjednodušené pistole jsou dnes v odborné literatuře označovány jako Modell Walther Heer, Ausführung 1943. Rok provedení je nepochybně odvozen od data vydání uvedeného patentu, nikoliv od začátku produkce zjednodušených pistolí.

Tlak na produkci převýšil za války výrobní možnosti firmy Walther, takže se její signální pistole dostaly do výrobních programů dalších firem, jakými byly Erma (Erfurter Maschinenfabrik B. Geipel) v Erfurtu či Berlin-Lübecker Maschinenfabrik v Lübecku. Ve výzbroji je měl nejen Wehrmacht, ale také Luftwaffe, Kriegsmarine, jednotky Waffen-SS a říšské pořádkové policie (Ordnungspolizei). Válečné signální pistole Walther patří dodnes mezi poměrně rozšířené sběratelské kusy, jejich individuální hodnotu přirozeně ovlivňuje stav zachovalosti exempláře.

Po válce se do výzbroje naší armády dostaly signální pistole německé provenience v podstatně větším množství, než např. sovětské či československé. V roce 1950 evidovalo MNO plných 10 324 německých pistolí, s nimiž ovšem do budoucna nepočítalo. Na přelomu let 1952–1953 řešilo MNO otázku dalšího využití rozmanitého trofejního materiálu, jenž nezapadal do tehdy již zcela vyprofilovaného výzbrojního rámce. Jeho odprodej do zahraničí u řady položek nepřipadal v úvahu již z toho důvodu, že se jednalo o poměrně malá množství. V prosinci 1952 zpracovala komise Vojenské rady ministra NO návrh na využití vybraných trofejních pušek, pistolí a samopalů v rámci branného výcviku v organizacích Svazarmu. Svaz pro spolupráci s armádou, známý pod názvem Svazarm, vznikl v listopadu 1951 a navazoval na někdejší Svaz brannosti. Do evidence Svazarmu se tak dostala, ovšem ve střelby neschopném stavu, řada zbraní. Všechny převedené exempláře byly označeny nápisem SVAZARM a doplňkovým číslem. Vlastnické označení sloužilo k odlišení od majetku vojenské správy, ale také pomáhalo v případě ztráty k dohledání původu. To ovšem jen za předpokladu, že nápis nebyl odstraněn.

Znehodnocení se zjevně netýkalo signálních pistolí, jak je patrné z exempláře, vyrobeného v roce 1942, jenž muzeum získalo v roce 2015 nákupem od soukromé firmy.

Ráž: 26,5 mm

Délka 248 mm

Délka hlavně: 155 mm

Výška: 160 mm

Šířka: 36 mm

Hmotnost: 670 g