Německé válečné lodě, pancéřový křižník Blücher

Snímek, pořízený v prvních měsících první světové války, zachycuje německé válečné lodě. V jejich čele je pancéřový křižník Blücher, potopený 24. ledna 1915 při střetnutí s Brity u Dogger Bank.

Britské loďstvo od roku 1906 stavělo bitevní křižníky, zejména pod vlivem prvního námořního lorda sira Johna Fishera. Německé loďstvo se o stavbě těchto lodí dozvědělo, neznalo však jejich přesné specifikace a podceňovalo je. Od toho se odvíjely i parametry pancéřového křižníku Blücher, který byl postaven jako německá odpověď na britská plavidla. Loď byla pojmenována po pruském maršálu Gebhardu von Blücherovi, vítězi u Waterloo; v německém loďstvu se jednalo o druhou loď tohoto jména. Stavba pancéřového křižníku byla zahájena 21. února 1907 v Kielu, Blücher byl spuštěn na vodu 11. dubna 1908 a uveden do služby 1. října 1909. Jednalo se o poslední pancéřový křižník postavený pro německé loďstvo.

Blücher byl 161,8 m dlouhý a 24,8 m široký; jeho ponor byl 8,8 m. Maximální výtlak činil 17 500 tun, loď mohla plout rychlostí až 25,4 uzlů. Hlavní výzbroj představovalo dvanáct děl ráže 21 cm v šesti věžích. Křižník vedle toho nesl i osm děl ráže 150 mm v kasematách, šestnáct děl ráže 88 mm a čtyři torpédomety. Pancéřování boků a dělových věží bylo silné až 180 mm, pancéřování velitelské věže až 250 mm. Sama o sobě tak loď vůbec nebyla slabá, avšak proti předpokládanému soupeři – britským bitevním křižníkům vyzbrojeným děly ráže 305 mm a 343 mm – neměla sebemenší šanci. Němci si to velice záhy uvědomili a zahájili stavbu plnohodnotných bitevních křižníků.

Na počátku první světové války Němci prováděli výpady proti britskému pobřeží a doufali, že se ji podaří vylákat část britského loďstva před hlavní síly německé Hochseeflotte. Tyto naděje se však nesplnily. Blücher se podílel na útoku na Yarmouth 3. listopadu 1914 a na výpadu proti městům Scarborough, Hartlepool a Whitby z 16. prosince 1914.

Osudným se křižníku Blücher stal výpad do Severního moře z 23.–24. ledna 1915, při kterém loď tvořila spolu se třemi německými bitevními křižníky jádro sil admirála Hippera. 24. ledna se Němci střetli v oblasti Dogger Bank s přesilou britských bitevních křižníků pod velením admirála Beattyho a byli nuceni ustoupit; Blücher jako nejpomalejší plul vzadu. V 11:30 došlo k požáru jeho muničního skladu a kotelny, jeho rychlost klesla na 17 uzlů a po nedorozumění v komunikaci mezi britskými loděmi se na něj soustředila palba několika britských bitevních křižníků. Admirál Hipper zvažoval, že obrátí své lodě a pomůže osamocenému plavidlu, avšak nakonec tak neučinil – obával se, že by mohl být sevřen mezi Beattyho loděmi a britskými posilami. Blücher utržil sedm desítek zásahů z děl, nejméně dva zásahy torpédy a v 13:13 se potopil. Z posádky, jež čítala přes tisícovku mužů, Britové zachránili necelé tři stovky; německý kapitán zanedlouho poté zemřel v britském zajetí na zápal plic. Po střetnutí na Dogger Bank vystřídal admirála Ingenohla v čele Hochseeflotte Hugo von Pohl.