Němečtí revolucionáři za revoluce z let 1918–19, hovoří Karl Liebknecht

Snímek zachycuje německé revolucionáře v berlínské zoologické zahradě za revoluce z let 1918–19, hovoří Karl Liebknecht. V době zveřejnění této fotografie si připomínáme sto let od počátku revoluce v Německu.

Na podzim roku 1918 bylo císařské Německo v zoufalé situaci. Obyvatelstvo hladovělo, armády byly vytlačovány z Francie a Belgie, spojenci postupně odpadali, a ani fakt, že pod německou mocí se nalézala velká část východní Evropy, nemohl na stavu věcí nic zlepšit. Na přelomu října a listopadu došlo ke vzpourám v německém námořnictvu, 4. listopadu vzbouřenci obsadili Kiel a záhy se revoluce rozšířila po celém Německu. 9. listopadu byla v Berlíně vyhlášena republika, císař Vilém II. odjel do nizozemského exilu. 11. listopadu 1918 bylo uzavřeno příměří v Compiègne. Zrodila se legenda o v poli neporažené německé armádě, jež utržila ránu dýkou do zad. Německé armády stále v zásadě všude stály na cizím území, od východní Belgie po východní Ukrajinu – skutečnost, že se němečtí spojenci jeden po druhém zhroutili, nebyla brána v potaz.

Novým německým kancléřem se stal sociální demokrat Friedrich Ebert, v zemi však narůstal chaos. Část demobilizovaných vojáků neodložila zbraně a stala se členy tzv. freikorpsů – paramilitárních pravicových jednotek. Radikální levice rovněž nebyla spokojena: 5. ledna 1919 v Berlíně povstala frakce spartakovců, avšak toto povstání bylo se souhlasem sociální demokracie rozdrceno příslušníky freikorpsů. Představitelé spartakovců, Karl Liebknecht a Rosa Luxemburgová, byli 15. ledna zajati a zabiti. Obdobně skončila i Bavorská republika rad, vyhlášená v dubnu a poražená v květnu 1919.

Přechod od monarchie k republice byl bolestný. 19. ledna 1919 se konaly volby do nového německého parlamentu, jenž se sešel ve Výmaru a v srpnu přijal republikánskou ústavu – vznikla Výmarská republika. Poslední vážný pokus o zvrácení tohoto vývoje představoval neúspěšný Kappův puč z roku 1920. Tzv. „listopadoví zrádci“, jimž byla připisována vina za porážku ve válce, však zůstali terčem nenávisti terčem nenávisti nacionalistických kruhů, docházelo k politickým vraždám, levicové i pravicové bojůvky pevně zakořenily v německé společnosti. Nechtěná německá republika klopýtala vstříc dalším a dalším katastrofám.