Plnička zásobníku MG 13

K řadě schránkových zásobníků automatických zbraní dodávali výrobci rovněž plničky. Plnění dvouřadých zásobníků s dvouřadým vyústěním je jednodušší již z toho důvodu, že zde odpadá axiálně suvný pohyb, jinak nezbytný pro naplnění zásobníku s jednořadým vyústěním. Přes poměrně jednodušší vkládání nábojů měly plničky jednu podstatnou výhodu: zkracovaly čas potřebný naplnění zásobníku. Při vhodné konstrukci tak bylo možné několika jednoduchými pohyby připravit zásobník k použití.

Německá armáda zavedla v roce 1931 do výzbroje lehký, vzduchem chlazený kulomet MG 13, tajně vyvíjený firmou Rheinmetall (Rheinische Metallwaren- und Maschinenfabrik) v Düsseldorfu v průběhu 20. let pod krycím označením Gerät 13 (zařízení 13). Duchovním otcem nové zbraně byl šéfkonstruktér Rheinmetallu Louis Wilhelm Stange (1888–1971). Mateřská firma ji však nevyráběla, jelikož oprávnění vyrábět zbraně pro Reichwehr měla po první světové válce pouze zbrojovka Simson & Co. v Suhlu, založená v roce 1856. Zbraně však nebyly jejím hlavním výrobním programem; od roku 1896 vyráběla bicykly a s výrobou automobilů začala v roce 1907. V průběhu první světová války dodávala armádě pušky Mauser vz. 98 a bodáky, po ní pak na výrobním zařízení z erfurtské zbrojovky pistole P. 08 pro Reichswehr.

Po nástupu A. Hitlera k moci došlo fakticky ke konfiskaci firmy, jejíž židovští majitelé Julius a Arthur Simsonovi byli obviněni z nezákonného obohacení na státních zakázkách. Již v září 1933 převedli majetkovou podstatu nově založené společnosti Berlin-Suhler Waffen- und Fahrzeugwerke GmbH. Výroba kulometů zde běžela až do roku 1936, kdy byla zastavena.

Kulomet MG 13 měl vzduchem chlazenou hlaveň, fungoval na principu uzamčeného závěru s krátkým zpětným pohybem hlavně a uzamykací prvek tvořila nesená kyvná dvouramenná závora, zavěšená ve spodní části pouzdra závěru. K zajištění dostatečného převodu impulzu rázu byl závěrový mechanismus vybaven pákovým zrychlovačem. Zbraň střílela z uzamčeného závěru a měla kladívkový bicí mechanismus. Vratný systém s unášecím výstupkem, zapadajícím do lůžka v nosiči závorníku, byl umístěn v dutině výklopného víka.

Spoušť se dvěma jazýčky umožňovala střelbu jednotlivými ranami i dávkami, aniž by střelec musel režim střelby jakkoliv nastavovat.

K zásobování zbraně sloužil schránkový zásobník na 25 nábojů, vkládaný horizontálně z levé strany. Později byl ke zbrani vyvinut dvojitý bubnový zásobník s kapacitou 75 nábojů s označením Patronentrommel 13.

Součástí poměrně rozsáhlého příslušenství zbraně byla rovněž plnička zásobníků. Skládala se z třískově obráběného korpusu, jehož spodní část tvořilo lůžko pro zásobník, opatřené výřezem pro závěsný výstupek zásobníku. Jelikož zásobník nebyl při plnění pevně spojen s plničkou, musel si nabíječ opřít dno zásobníku o pevnou podložku, případně o břicho. Stejné řešení měly také plničky pro čs. lehké kulomety řady ZB 26.

V horní části mělo tělo plničky přihrádku, do níž se vkládaly nábojové pásky. Pomocí posuvného jezdce s vodicí tyčí mohl nabíječ tlakem na dřevěnou rukojeť vytlačit pět nábojů z pásku přímo do zásobníku. Prázdný pásek pak vypadl z plničky výřezem v zadní části.

Plničku, vyrobenou firmou Simson & Co. v roce 1934, získalo muzeum roku 1956 převodem z MNO-Správy dělostřeleckého vyzbrojování.

Výška: 170 mm

Šířka: 94 mm

Délka: 100 mm

Hmotnost: 1036 g