Německý stíhací a bitevní letoun Focke-Wulf Fw 190 byl stroj výjimečných kvalit a v průběhu druhé světové války vzniklo mnoho verzí a variant jeho základní konstrukce. Představoval pro Luftwaffe jeden z nejdůležitějších typů a byl nasazován v první linii prakticky až do konce války.
Pro prodloužení jeho doletu byly zpravidla používány přídavné nádrže různých tvarů a objemů. Nejčastěji to byly 300 l duralové nádrže, tzv. „vosí zadky“. Koncem války se ale také začaly objevovat palivové zásobníky doutníkového tvaru, jež měly o něco menší kapacitu.
Do sbírky VHÚ Praha se v roce 2025 dostala odhozená „doutníková“ přídavná nádrž, svařená z duralu a na přídi opatřená nalévacím hrdlem. Její původní délka byla asi 1 800 mm, průměr 420 mm a hmotnost pouhých 11 kg. Celý její povrch byl zbarven bledě modře a nesl výrazné červené nápisy. Ty oznamovaly případnému nálezci, že se nejedná o bombu, ale o palivovou nádrž. Zajímavé je upozornění, že případný nález se má ihned ohlásit na nejbližší policejní stanici či letecké základně, včetně výše odměny – deseti říšských marek pro oznamovatele.
Přes upozornění nálezce této nádrže, i když byla mírně zdeformovaná, asi usoudil, že by se dala ještě uplatnit v civilním sektoru a nález zatajil. Díky tomu se dochovala do dnešních dnů a mohla být vykoupena pro sbírku Vojenského historického ústavu Praha. Stala se tak cenným dokladem o využívání válečného materiálu na našem území.