Páteř československého těžkého bombardovacího letectva tvořily v roce 1938 letouny Aero MB-200, které v té době již nepatřily k nejmodernějším strojům.
V průběhu třicátých let potřebovalo československé letectvo naléhavě zmodernizovat svou bombardovací složku, a rozhodlo se proto pro licenční výrobu francouzského letounu Bloch MB.200. Šlo o celokovový hornoplošník s pevným podvozkem a dvěma motory, dlouhý 16 a vysoký 3,9 m. Rozpětí křídel činilo 22,5 m, vzletová hmotnost 7 480 kg. Letoun s maximální rychlostí 285 km/h mohl nést až 1 200 kg pum a k vlastní obraně byl vyzbrojen kulomety.
Bombardér byl ve Francii přijat do služby v roce 1934, avšak velmi rychle zastarával, neboť letecká technika se tehdy vyvíjela překotným tempem. V Československu byl licenčně vyráběn firmami Aero a Avia pod označením Aero MB-200. První stroje domácí výroby převzalo letectvo až v únoru 1937; do roku 1939 bylo na našem území v licenci vyrobeno celkem 73 letounů.
Armáda si byla v roce 1938 vědoma nedostatků typu Aero MB-200 a v případě války počítala s jejich nasazením především k nočnímu bombardování. Po březnu 1939 ukořistila většinu letadel německá armáda. Přechodně byly využívány k výcvikovým účelům, přičemž část z nich byla odprodána do Bulharska.