Rakouská krátká puška Justiz-Stutzen M 1867

V průběhu jediného roku 1867 zavedla rakouská armáda do výzbroje zadovku systému Wänzl se záklopkovým závěrem vídeňského puškaře Franze Wänzla, ale také pušku zkonstruovanou Josefem Werndlem (1831–1889) a jeho dílovedoucím Karlem Holubem (1830–1903).

Werndlův a Holubův systém měl otočný blokový závěr válcového tvaru, jehož osa otáčení se nacházela pod osou hlavně. K otevření závěru sloužila plochá rukojeť na levé straně, jejímž otočením doprava došlo k odkrytí nábojové komory, jelikož spodní část závěru měla vybrání pro zasunutí náboje do nábojové komory. Systém Werndl představoval podstatně bezpečnější a spolehlivější konstrukci. Puškařská firma Josef und Franz Werndl & Comp. ve Štýru, kterou řídil Josef Werndl společně se svým bratrem a matkou, se postupně díky armádním zakázkám rozrostla do podoby továrny, jež nesla od 1. srpna 1869 název Oesterreichische Waffenfabriks- Gesellschaft (OEWG). Štýrská zbrojovka si následujících desetiletích vybudovala a udržovala dominantní postavení hlavního dodavatele palných zbraní rakouské armádě, jež skončilo až s rozpadem monarchie.

Pušky Werndl M. 1867 byly v rakouské armádě zavedeny jako pěchotní a myslivecké (společné pro pěchotu i myslivecké sbory) a jako karabiny (pušky pro zvláštní sbory – Extra-Korps Gewehr). Společně s nimi zavedla armáda dva typy nábojů: puškový a pistolový (pro karabiny). Karabiny a pušky pro zvláštní sbory se vzájemně lišily pouze způsobem nošení, tedy umístěním spodních poutek, ale také tím, že u pušek Extra-Korps byl používán bodák. Produkce pušek Werndl M. 1867 v letech 1867–1873 není přesně vyčíslena, nicméně počet vyrobených zbraní je uváděn okolo 600 000 kusů.

Stejně jako v řadě jiných případů, také u zbraní Werndl existují nejen pokusné exempláře, ale rovněž varianty, vyrobené pouze v omezeném množství. Mezi ně patří krátká puška Justiz-Stutzen M 1867, určená pro výzbroj justiční stráže. Svými rozměry se sice blížila pušce pro zvláštní sbory, avšak lišila se od ní hledím shodného provedení jako u pěchotní a myslivecké pušky, stavitelným od 600 do 1200 kroků. Osa předního poutka pro řemen neprocházela předpažbím jako u karabin a pušek Extra-Korps, ale tvořil ji šroub spojený s objímkou, nasazenou na hlavni přibližně v polovině délky předpažbí.

Nejstarší známá objednávka na krátké pušky pro justiční stráž pochází až z října 1884, kdy si ministerstvo Honvédségu v Budapešti objednalo ve štýrské zbrojovce 44 kusů včetně šavlových bodáků s pochvami. Exempláře měly být číslovány vzestupně v rozmezí 1 až 44.

Druhá objednávka následovala v dubnu 1886 a představovala rovných 60 Justiz-Stutzen M. 1867. Oba kontrakty však nepochybně nepodchycují všechny vyrobené kusy, neboť ve sbírkách muzea se nacházejí tři exempláře, z nichž dva jsou označené přejímkou z roku 1874. Situaci ohledně vyrobených kusů komplikuje také skutečnost, že oba exempláře nesou na horní ploše botky výrobní čísla 7 a 12, jež by měla odpovídat zbraním z objednávky v roce 1884. Dosud se ale nepodařilo najít dokumenty, jež by historii výroby krátkých pušek pro justiční stráž komplexně vyjasnily.

Pušku s číslem 12 získalo muzeum v roce 1923 převodem od MNO.

Ráž: 11 mm Werndl (Kar. Patr. M.67)

Celková délka: 1030 mm

Délka hlavně: 594 mm

Délka záměrné: 373 mm

Hmotnost: 3770 g