Rakouská opakovací pistole Passler & Seidl 1887

Snaha o zvýšení rychlosti střelby pistolí tak, aby se vyrovnaly dvoučinným revolverům vedla ke vzniku řady zajímavých konstrukcí s nejrůznějšími zásobovacími mechanismy. Pozicí revolverů na trhu otřást nemohly; technicky nenabízely kromě plochých tvarů jinou výhodu, jež by je v očích zákazníků favorizovala. Poslední dekádu 19. století však poznamenal nástup samonabíjecích pistolí, jejichž nesporné přednosti postupně vytlačily opakovací pistole zcela na okraj zájmu.

V osmdesátých letech vzniklo na území monarchie několik konstrukcí opakovacích pistolí; za nejstarší z nich jsou považovány pokusné pistole Josefa Schulhofa, pocházející z roku 1884. Zcela jinou konstrukční cestou se pustili tvůrci pistolí Franz Passler z Ottakringu (tehdy) u Vídně a plukovní puškař Ferdinand Seidl z Českých Budějovic, jež jsou známy pod označením Passler & Seidl 1887. Svoji konstrukci přihlásili 18. dubna 1887 k ochraně a získali na ni rakouské privilegium ZL.: 38/147.

Ojedinělé, dnes vysoce ceněné kusy ve sbírkách, včetně prototypu s datem 12. 5. 1887, nesou vesměs nejvýše dvouciferná výrobní čísla. Z dostupných dokumentů je zřejmé, že významnější postavení mezi oběma tvůrci zastával Franz Passler jakožto majitel řady patentů, vztahujících se ke konstrukci zbraně: německého s číslem 43 532, přihlášeného 17. srpna 1887, francouzského s číslem 185 549 z 12. prosince 1887, belgického číslo 78 604 z 31. srpna 1887, italského s číslem 22 289 z 10. prosince 1887, anglického číslo 11 724 přihlášeného 29. srpna 1887 a ruského s číslem 4 517 ze 4. května 1888. Rovněž ve Spojených státech chránil konstrukci, avšak pouze pod Passlerovým jménem patent číslo 385 875 přihlášený 10. července 1888.

Konstrukční řešení pistole charakterizoval válcový odsuvný závěr, jehož pohyb ovládal střelec pomocí pohyblivého lučíku. V zadní části prstence byl výřez, jímž ve fázi uzamčeného závěru procházel jazýček spouště. Bicí mechanismus tvořil přímoběžný úderník uložený v dutině závěru. K zásobování sloužil nábojový rámeček s pěti revolverovými náboji ráže .320 CF, vkládaný do schránky před lučíkem, kde jej držel odpružený záchyt. Sloupec nábojů tlačil vzhůru podavač v podobě dvouramenné páky, zavěšené pod hlavní v polovině její délky.

Historie pistolí Passler & Seidl je zatížena řadou otazníků, především se dosud nepodařilo nalézt odpověď na otázku, kdo je vyráběl. Hypotézu, že jejich výrobcem byl puškař a továrník Thomas Sederl, podporuje především smlouva, uzavřená 27. března 1889 mezi Franzem Passlerem, Ferdinandem Seidlem a Thomasem Sederlem na jedné straně a s civilním inženýrem a setníkem v rezervě Erwinem Riegrem na straně druhé.

Smlouvou z 27. března 1889 totiž odkoupil Erwin Rieger veškeré patenty a z nich vyplývající autorská a vlastnická práva Franze Passlera, Ferdinanda Seidla a Thomase Sederla. Řadu otazníků vyvolává poměr finančního vyrovnání jednotlivých stran: Passler se Seidlem společně obdrželi 4 000 zlatých, ale Thomasi Sederlovi připadla částka 6 000 zlatých. Zjevný nepoměr lze vysvětlit domněnkou, že Sederl nesl veškeré náklady výroby pistolí Passler & Seidl. Zároveň se ve smlouvě všichni tři zavazovali dát Erwinu Riegrovi k dispozici veškerá další vylepšení, provedená v budoucnu na pistoli a převést na něj případná další patentová práva. Na druhé straně se Rieger zavazoval vyplatit Passlerovi a Seidlovi 18 % z čistého zisku, vzniklého zužitkováním vynálezu a Sederlovi měl připadnout 20% podíl.

Dnes již vzácný exemplář staršího provedení s výrobním číslem 11 získalo muzeum v roce 1953 převodem od Hlavní správy Veřejné bezpečnosti (HS-VB) Praha.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Ráž: .320 CF
• Celková délka: 258 mm
• Výška: 130 mm
• Šířka: 34 mm
• Délka hlavně: 113 mm
• Délka záměrné: 156 mm
• Hmotnost (bez nábojů v rámečku): 625 g