Koncem druhé světové války soustředila německá Luftwaffe na letišti Přibyslav množství letecké techniky, mezi jinými i transportní třímotorové letouny Junkers Ju 52/3m. Vybaveny byly radiostanicemi FuG. X, které využívaly ke spojení za letu až třináctimetrovou vlečnou anténu se závažím, vypouštěnou elektrickým navijákem umístěným v trupu letounu. Pokud došlo k zapletení antény do nějaké překážky, nebo do konstrukce letadla, bylo možné její lanko přeseknout speciálním sekacím zařízením, ovládaným z kabiny.
V poměrně nedávné době byla jedna tato „sekačka“ nalezena na přibyslavském letišti při mýcení náletového porostu nedaleko tamějšího hangáru. Šlo patrně o pozůstatek vybavení některého z odstavených Junkersů, jež byly v prvních květnových dnech roku 1945 vyhozeny do povětří ustupujícími Němci. Svědčily by o tom deformace a známky prudkého žáru na jejím kovovém povrchu.
Stav tohoto nevelkého zařízení o průměru 80 mm, výšce 145 mm a hmotnosti 840 g odpovídal nepřízni počasí a téměř pětašedesátiletému pobytu v kořenovém systému náletových dřevin. Většina ocelových částí byla napadena silnou korozí a lehké slitiny místy podlehly mezikrystalické korozi. Vzhledem k tomu, že ve sbírce VHÚ se nachází ještě dvě obdobná sekací zařízení ve výborném stavu, je velice zajímavé sledovat, co dokáže na leteckých součástkách vykonat zub času.