K velice známým konstrukcím Ing. Aloise Šmolíka patřil jeho typ Letov Š-16. Ten vznikal v polovině dvacátých let minulého století a zalétán byl v listopadu roku 1926. Továrna Letov jej vystavila na tradičním aerosalonu v Paříži, kde vzbudil zasloužený zájem široké veřejnosti.
Nejúspěšnější kapitola historie tohoto prototypu se však začala odvíjet od 8. srpna 1927, kdy tento stroj pod velením pplk. Jaroslava Skály a za účasti zkušeného mechanika Matěje Taufera vzlétl na tehdy nepředstavitelně dlouhou trať z Prahy do Tokia. Přes neuvěřitelné obtíže naši letci svého cíle dosáhli a po celé cestě sklízeli zasloužený obdiv. Největších ovací se jim dostalo v samotném Japonsku. Při zpáteční cestě bohužel dne 18. září havarovali nedaleko ruského Krasnojarsku, ale i tak se jednalo o jeden z nejvýznamnějších leteckých počinů té doby.
Dokladem nevídaného letu se stalo směrové kormidlo Š-16, na něž byly zaznamenány všechny etapy cesty, a to v místních jazycích a písmech. Trať vedla z Prahy přes Smolensk, Moskvu, Kazaň, Omsk, Krasnojarsk, Čitu, Mukden, Hedžu a Ósaku až do Tokia. Je zajímavé, že obdobná trasa byla zaznamenána i na druhé straně kormidla při zpátečním letu, přestože skončil už u Krasnojarsku.
Kormidlo bylo svařeno z tenkých ocelových trubiček do charakteristického srpkovitého tvaru tehdejších „šmolíkovských“ konstrukcí. Ze všech stran bylo potaženo kvalitním leteckým plátnem a exponovaná místa opatřena portami. Zbarvení odpovídalo tehdejšímu čs. standardu provedenému nitrocelulózovými laky. Výška kormidla činila 2 400 mm, největší šířka 850 mm a hmotnost pouhých 5 kg.