Španělská pistole Allies z čs. výzbroje

Strmě stoupající výzbrojní potřeby prvních měsíců Velké války přiměly francouzskou vládu využít možnosti nákupů zbraní v zahraničí. Francouzský zbrojní průmysl nedokázal pokrýt veškeré výzbrojní nedostatky francouzské armády, což platilo zejména ohledně krátkých palných zbraní. Samonabíjecí pistole ve výzbroji neměla, pouze revolvery Mle 1892 a starší vzory 1873 a 1874 systému Chamelot-Delvigne.

V roce 1915 nabídla francouzské vládě španělská firma Gabilondo y Uresti z Eibaru pistole s obchodním názvem Ruby. Urychlené zkoušky vyústily v květnu 1915 k jejímu zavedení do výzbroje pod označením „Pistolet Automatique de 7 millimètre 65 genre „Ruby“. Následně vláda uzavřela s firmou Gabilondo smlouvu na výrobu 10 000 pistolí měsíčně, zvýšenou v srpnu 1915 o 20  000 kusů. Jelikož požadavky na dodávky se stále zvyšovaly, uzavřela firma smlouvu s dalšími čtyřmi výrobci. Nezůstalo jenom u nich; do výroby pistolí eibarského typu, jak jsou dnes souhrnně označovány, se během války zapojilo mnoho španělských firem v Eibaru a jeho okolí, jejichž výčet by byl velmi obsáhlý. Nepřehlednost umocňuje skutečnost, že u řady exemplářů s různými obchodními názvy není dodnes jejich výrobce znám. Odhady válečné produkce jen u firmy Gabilondo y Uresti se pohybují mezi 250 000 – 300 000 pistolí. Celkově tak do konce války nakoupila francouzská vláda od španělských výrobců okolo 710 000 kusů.

Pistole eibarského typu, ať již nesly jakékoliv obchodní označení, měly dynamický (uzavřený) závěr, jejich hlaveň spojovala s tělem pistole tři radiální žebra ve spodní části hlavně a vratná pružina, zajištěná na vodítku, byla uložena pod hlavní. Bicí mechanismus tvořilo kladívko a úderník se zápalníkem zajišťoval v závěru příčný kolík. Otočná manuální pojistka, umístěná na levé straně těla, sloužila také k zajištění závěru v zadní poloze při rozebírání zbraně. Jednořadový zásobník s kapacitou 9 nábojů zajišťovala v rukojeti odpružená západka ve spodní části.

Po uzavření příměří v listopadu 1918 a rozpadu rakousko-uherské monarchie řešily kromě řady státoprávních problémů nástupnické státy také otázku budování vlastních armád a jejich výzbroje. Počty zbraní, jež zůstaly na území mladé československé republiky, nemohly vytvořit pevný základ budoucí výzbroje již vzhledem k množství, ale i pestrosti skladby.

Z úvěru francouzské vlády ve výši 110 milionů franků zakoupila čs. armáda poměrně velké množství zbrojního materiálu, jehož složení, ale také kvalita nemohly představovat zásadní pomoc při řešení výzbrojní otázky.

Celkem 61 vlakových transportů, vypravených z Francie mezi červnem 1919 a srpnem 1921, přivezlo do vlasti zbrojní materiál v celkové hodnotě 72 510 740,67 franků. Mezi ním se v transportu vypraveném 21. července 1919 rovněž nacházelo celkem 5 000 pistolí eibarského typu s dotací 250 000 nábojů ráže 7,65 mm Browning. O jejich dodání čs. vláda žádala již v polovině června 1919, kdy ještě nebylo jasné, zda budou dodány pistole či revolvery Mle 1892.

Všech 5 000 dodaných pistolí převzala v září 1919 Čs. zbrojnice pro pěchotu Praha-Vořechovka a jejich přejímání mělo čistě kvantitativní charakter; seznamy výrobních čísel tehdy, stejně jako v jiných případech, pořizovány nebyly. Veškeré převzaté pistole označila přejímací komise značkou v podobě propletených písmen RČS (Republika Československá) a pořadovým číslem. Pod ním také byly následně evidovány u útvarů, ovšem za předpokladu, že k evidenci nesloužilo pořadové číslo u přidělovacího označení zbraně. Značka v podobě písmen RČS vycházela z všeobecné cejchovní značky, zavedené na základě ministerstva veřejných prací č. 73 ze dne 11. února 1919 a byla také používána k označení majetku čs. vojenské správy, avšak pouze v období let 1919–1922.

Pistole z francouzského nákupu zůstaly ve výzbroji útvarů nejpozději do roku 1928, kdy byly definitivně staženy z výzbroje a uloženy v Zemské zbrojnici I v Praze na Vořechovce. V roce 1930 měla zbrojnice v evidenci 3 582 pistolí eibarského typu. Ani postupnými odprodeji se jich MNO až do konce první republiky nezbavilo; ještě v prosinci 1938 figurovalo mezi materiálem k odprodeji 1 508 kusů.

Exemplář s výrobním číslem 7 357 vyrobený firmou Fabrica de Berasaluze Areitio-Aurtena y Cia v Eibaru získalo muzeum v roce 2022 nákupem od firmy Sběratelské zbraně, s r. o.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Ráž: 7,65 mm Browning
• Celková délka: 155 mm
• Výška: 123 mm
• Šířka: 34 mm
• Délka záměrné: 115,5 mm
• Délka hlavně: 84,6 mm
• Kapacita zásobníku: 9 nábojů
• Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 848 g