Španělská pistole Astra M 400

První samonabíjecí pistoli zavedla španělská královská armáda do výzbroje v roce 1912, avšak zavedený model Campo-Giro M 1913 a M 1913-16 se sice ukázal jako provozně spolehlivá zbraň, avšak výrobně poměrně složitá a obtížně rozebíratelná. Ministerstvo války vyhlásilo již v květnu 1919 soutěž na novou, modernější armádní pistoli. Dosavadní výrobce armádních pistolí Campo-Giro, firma Astra Esperanza y Unceta, předložila ke zkouškám dva prototypy, avšak výsledky zkoušek vyzněly natolik neprůkazně, že ministerstvo naplánovalo druhé zkoušky na 7. dubna 1920. Ani druhé kolo zkoušek nepřineslo jednoznačného vítěze, takže počátkem února 1921 byly specifikovány přesnější požadavky na novou armádní pistoli.

Do třetího kola přihlásila firma Esperanza y Unceta opět dva prototypy a zbrojovka Bonifacio Echeverria pistoli značky Star. Po zkouškách spolehlivosti funkce za normálních i ztížených podmínek, měření opotřebení a přesnosti zbraní po vystřílení 1000 nábojů, ale také střelbě s náboji s nízkou a zvýšenou laborací prachové náplně vyhodnotila zkušební komise jako nejlepší konstrukci Pedra Careagy, zaměstnance firmy Esperanza y Unceta.

Pod označením Astra M 400 (1921) byla pistole v srpnu 1921 přijata jako náhrada zastaralého modelu Campo-Giro a zavedena do výzbroje španělské královské armády. V říjnu 1922 ji zavedla policie (Institute de Carabineros), o měsíc později také vězeňská služba a v září 1923 námořnictvo. Dostala se i do výzbroje španělského letectva.

Poměrně robustní pistole M 400 měla, stejně jako předchozí armádní pistole, dynamický (uzavřený) závěr a byla zařízena na náboj 9 mm Bergmann-Bayard (9 x 23 mm), označovaný také 9 mm Largo. Rozměry nábojové komory a celková konstrukce zbraně tak umožňovaly střelbu s náboji .38 ACP, 9 mm Steyr, 9 mm Parabellum či 9 mm Browning long, přičemž netřeba dodávat, že použití nepříslušného střeliva vždy nese jistou míru rizika.

Měla poměrně dlouhou 151mm hlaveň, uloženou v tubulárním závěru, jenž jí vynesl přezdívku „el puro“ (doutník). Vratná pružina byla navlečena na hlavni a v přední části se opírala o bajonetový uzávěr, zajištěný proti pootočení opěrným pouzdrem. Bicí mechanismus tvořilo kladívko s malým poloměrem otáčení a silnou bicí pružinou. Úderník se zápalníkem zajišťoval v závěru pojistný kolík s charakteristickým bočním výstupkem.

Kromě manuální pojistky na levé straně měla pistole také dlaňovou pojistku, jež zabraňovala uvolnění kladívka v případě, kdy střelec nestlačil dlaní rukojeť. Disponovala také záchytem závěru, umístěným na pravé straně těla, jenž zajistil závěr v zadní poloze po vystřelení posledního náboje. Neměl však ovládací prvek, takže střelec musel uvolnit závěr zatažením vzad a jeho vypuštěním.

Astra Esperanza y Unceta, jež sídlila v Guernice v provincii Vizcaya, se tak stala až do počátku padesátých let výhradním dodavatelem pistolí španělských ozbrojených sil. V roce 1926 opustil firmu jeden ze zakladatelů Juan Esperanza, následně tak došlo ke změně názvu továrny na Unceta y Cia. Pistole vyrobené v letech 1922–1926 jsou tak snadno rozeznatelné podle firemního popisu na horní části závěru ESPERANZA Y UNCETA a exempláře pocházející z pozdějšího období nesou nápis: UNCETA Y COMPAÑIA S. A.

Španělská armáda v průběhu období monarchie a druhé republiky nakoupila okolo 35 000 pistolí M 400 a španělské námořnictvo jich odebralo 1 650. Složky carabineros nakoupily v průběhu let okolo 10 300 kusů. V roce 1930 se dostaly také do výzbroje chilského námořnictva, jež zakoupilo 851 pistolí.

Po vypuknutí občanské války ve Španělsku v červenci 1936 získaly provincie Biskaia (španělsky Vizcaya) a Gipuzkoa autonomii výměnou za podporu republikánů. Jelikož továrna firmy Unceta y Cia sídlila v baskické Guernice, přirozeně dodávala zbraně nově ustanovené autonomní baskické vládě, jíž dodala celkem 14 800 pistolí.

Masivní letecký útok na Guernicu, provedený 26. dubna 1937 Legií Condor německé Luftwaffe ve spolupráci s italským letectvem, jemuž padli za oběť především civilisté, továrnu Unceta y Cia nepoškodil. O dva dny později dobyli město frankisté a obsadili také továrnu. Pro potřeby jednotek generála Francisco Franka (1892–1975) dodala továrna celkem 27 125 pistolí. Porážka republikánů znamenala faktické nastolení Frankovy fašistické diktatury ve Španělsku, jež se tak stalo spojencem nacistického Německa. Po skončení občanské války v roce 1939 došlo také k restrikci zbrojovek a Unceta y Cia se stala jednou ze tří licencovaných továren, jež měly oprávnění k výrobě zbraní.

Dodávka 6 000 pistolí M 400 německé vojenské správě v roce 1941 se stala posledním velkým objemem v historii jejich výroby, jež firma Astra vyvezla do zahraničí. Celkově tak továrna v Guernice vyrobila v letech 1922–1951 celkem 105 275 kusů.

Exemplář s číslem 97 942, pocházející z německého kontraktu, získalo muzeum v roce 1959 převodem z VÚ 7478 Praha.

TECHNICKÉ ÚDAJE:

• Ráž: 9 mm Bergmann-Bayard (9 mm Largo)
• Celková délka: 224 mm
• Výška: 137 mm
• Šířka: 32 mm
• Délka záměrné: 194 mm
• Délka hlavně: 151 mm
• Kapacita zásobníku: 8 nábojů
• Hmotnost pistole s prázdným zásobníkem: 1 038 g