Ukazatel selenového kompasu Bamberg

Ukazatel selenového kompasu Bamberg

Letecký kompas byl vždy jedním z nejdůležitějších přístrojů sloužících k správnému vedení letounu po plánované trati. Magnetické kompasy umístěné přímo v pilotní kabině byly ale často ovlivňovány silovými poli jiných přístrojů a ovladačů natolik, že je nešlo řádně seřídit tak aby ukazovaly skutečný kurz v mezích přijatelných úchylek.

Proto byly, zvláště u větších letadel, montovány takzvané dálkové kompasy, které bylo možno umístit do magneticky výhodnějších částí konstrukce letadla, kde již nebyly tolik ovlivňovány vnějšími silami. Od tzv. mateřského kompasu pak šly informace o letěném kurzu do kabiny na vlastní ukazatel v zorném poli letce.

Selenové dálkové kompasy patřily v letectví k jedněm z prvních. Bylo u nich využito změny elektrického odporu selenových buněk, reagujících na intenzitu osvětlení. Pod běžným magnetickým kompasem byly instalovány dvě žárovky souměrně vzhledem k ose magnetického systému. Nad kompasem pak byly dvě selenové buňky, zapojené do elektrického okruhu s baterií a ukazatelem. S magnetickým systémem byla spojena speciální clona, která zacloňovala obě buňky, když byl dodržován žádaný kurz. Jestliže se letoun odchýlil od vytčeného směru, byla jedna nebo druhá buňka osvětlena a ručička ukazatele se vychýlila na jednu, nebo druhou stranu. Nastavení požadovaného kurzu se pak provádělo z kabiny natočením celého kotlíku mateřského kompasu pomocí kličky a ohebného hřídele.

Toto poměrně složité a citlivé zařízení vyráběla mimo jiné i berlínská firma Werkstätten für Präzisions-Mechanik und Optik Carl Bamberg na počátku dvacátých let minulého století. Vlastní ukazatel byl zamontován do černé válcové krabice z nemagnetického kovu, opatřené zaskleným okénkem. V něm se pohybovala ručička, ukazující odchylku od požadovaného kurzu doprava nebo doleva. Stupnice nebyla číslovaná, ale její dílky i popisy byly zvýrazněny reflexní barvou pro provoz při slabším osvětlení. Celý ukazatel byl pružně uchycen v celkem mohutném trojúhelníkovém rámu odlitém z lehkého kovu. Ten se montoval na palubní desku, nebo ve stanovišti navigátora.

Tento zajímavý historický letecký přístroj o rozměrech 160 x 160 x 50 mm a hmotnosti 600 g byl získán do sbírky VHÚ koupí od soukromníka v roce 1987.

Aktuálně



Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

Československý deník sehrál v životě legionářů v Rusku velmi důležitou roli. Poprvé vyšel v prosinci 1917

13. 12. 2025
V pátek 12. prosince 2025 uplynulo 108 let od prvního vydání Československého deníku,…
Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

Děkujeme za podporu pro válečné veterány. Sbírka DiGiMÁK vynesla 450 tisíc korun

11. 12. 2025
Vojenský historický ústav Praha ve spolupráci s Vojenským fondem solidarity spustil 29.…
Tak trochu zamrzlé spojení

Tak trochu zamrzlé spojení

08. 12. 2025
V prosinci 1944 přijala československá Vojenská radiová ústředna (VRÚ) v anglickém Hocklife u Bedfordu…
Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

Válečný veterán Petr Matouš pokřtil v Armádním muzeu Žižkov svou knihu. Patronkou je i ministryně obrany Jana Černochová

05. 12. 2025
Ve čtvrtek 4. prosince se v atriu Armádního muzea Žižkov konal křest rozšířeného…
Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

Call for Papers: Tváře brannosti – branná výchova, branné spolky a civilní obrana v dějinách

04. 12. 2025
Brannost – slovo, které provázelo celé generace. Znamenalo odvahu a odpovědnost, někdy…