Vzpomínka na vyvraždění obce Ležáky

Snímek zachycuje provizorní vzpomínku na vyvraždění obce Ležáky na Chrudimsku. 24. června 2017 si připomínáme 75 let od zničení obce Ležáky a vyvraždění jejích obyvatel.

Vísku Ležáky na Chrudimsku tvořilo osm domů a mlýn. V oblasti působila velice aktivní odbojová síť, v níž byli zastoupeni lidé všeho stavu, včetně četnictva. Zdejší odboj spolupracoval i s parašutisty ze Spojeného království a ukrýval vysílačku „Libuše“ desantu „Silver A“, životně důležitou pro komunikaci se zahraničím. Vysílačka vysílala nejprve z lomu Hluboká nedaleko Ležáků, posléze se přesouvala na další místa včetně ležáckého mlýna.

Po zradě Karla Čurdy přišli nacističtí okupanti na stopu zdejší odbojové organizace a začalo zatýkání. Mezi zatčenými byli Jindřich Vaško, správce lomu Hluboká, nebo ležácký mlynář Jindřich Švanda a jeho manželka. Četnický vrchní strážmistr Karel Kněz z Vrbatova Kostelce, významný člen odbojové skupiny Čenda, se 22. června 1942 zastřelil – nepodařilo se prokázat jeho napojení na odboj a jeho rodina byla ušetřena. Z Ležáků se však nacisté rozhodli udělat další odstrašující příklad.

Dne 24. června 1942 časně odpoledne obklíčila německá policie a gestapo vesnici a zajala její obyvatele. Akci velel zástupce šéfa pardubického gestapa Walter Lehne. Na zátahu se muselo podílet i 30 českých četníků z Chrudimi a Náchoda – ti tvořili vnější kordon kolem prostoru, v němž se akce odehrávala. Obyvatelé Ležáků byli nahnáni do blízkého lomu, poté byli odvezeni do areálu pardubické vily Zámeček, kde byla ubytována jednotka 20. pluku Schutzpolizei „Böhmen“. V pět hodin odpoledne Němci zapálili opuštěné domy. Nacisté pátrali i po obyvatelích, kteří se zrovna nalézali jinde, včetně školních dětí.

Dospělí obyvatelé Ležáků byli popraveni ještě téhož večera, 25. června byl popraven jejich spoluobčan Karel Tomek, který se v době vypálení Ležáků nacházel jinde. Takto na popravišti pardubického Zámečku zemřelo 33 lidí z vesnice. 2. července 1942 se tamtéž konala hromadná poprava čtyř desítek lidí převážně z východních Čech – mezi jinými takto zahynuli i Vaško, Švanda a lidé zatčení spolu s nimi. Celkem bylo za druhé heydrichiády na Zámečku popraveno na dvě stě Čechů.

Třináct ležáckých dětí mladších 15 let bylo nejprve odvezeno do Prahy, poté do polské Lodže. Dvě z nich byly uznány za způsobilé k poněmčení a předány do německých rodin. Zbylé děti z Ležáků byly 25. července 1942 předány gestapu a poté zavražděny patrně v koncentračním táboře v Chelmnu. Lidé z okolí Ležáků si připomínali památku vypálené obce u trosek domů, v říjnu až prosinci 1943 však byly i tyto trosky srovnány se zemí.