František Král - Španělák na cestě k prozření

I hrdinové z východní fronty komunistickému režimu vyhovovali nejvíce, pokud byli již mrtví. Nemohli tak soudruhům komplikovat falšování historie i jejich vládnutí. Mezi čítankové hrdiny se kdysi dostal i španělský interbrigadista František Král, přestože by to po válce neměl asi nijak jednoduché...

František Král (1914–1944). Levicově smýšlející voják prošel nejprve španělskou občanskou válkou na straně republikánů, sovětskými gulagy a později i východní frontou druhé světové války. FOTO: VHÚ Praha

Narodil se 29. ledna 1914 v obci Slavíkovice na Vyškovsku a po maturitě absolvoval během vojenské prezenční služby školu na důstojníky v záloze. Po návratu do civilu nastoupil na podzim 1934 službu u pohraniční finanční stráže v Orlických horách, kde se rychle seznámil s narůstajícím fanatismem a agresivitou henleinovců.

Při Králově levicovém myšlení se proto není co divit, že na jaře 1937 zmizel tajně do Španělska, kde vstoupil do řad interbrigád. V bojích s frankisty i německými a italskými jednotkami byl několikrát raněn, ale také vyznamenán Řádem Španělské republiky. Do vlasti se vrátil v červnu 1938, aby stihl zářijovou mobilizaci i prožil hořkost a potupu mnichovského diktátu.

Po okupaci českých zemí hledal další možnost boje s nacisty v Sovětském svazu. Zde jej však po více než dva roky čekaly internace a postupné poznávání zrůdného sovětského režimu. Až v únoru 1942 František Král konečně v Buzuluku oblékl opět československou uniformu a v následujícím roce se zúčastnil tvrdých bojů u Sokolova, Kyjeva, Bílé Cerekve a Žaškova. Nakonec život poručíka Františka Krále ukončila 17. ledna 1944 německá střela v obci Buzovka u Žaškova. Jeho odvaha byla vždy nepřehlédnutelná, a tak již za boje u Bílé Cerekve byl navržen k udělení Zlaté hvězdy hrdiny Sovětského svazu, ale místo toho dostal „pouze“ sovětský Řád vlastenecké války I. stupně. Vysvětlení lze najít beze sporu i v tom, že již tehdy byla čs. armáda na východní frontě totálně „profízlovaná“ donašeči z řad komunistů.

Potvrzení tohoto faktu hledejme dokonce až v roce 1950, kdy začínala v rámci stalinských procesů v Československu štvanice na interbrigadisty. Tehdy se ověřovaly dokonce i názory mrtvých. Jeden z udavačů znovu potvrdil, že František Král přes „jeho domlouvání“ velice ostře kritizoval sovětský režim a vedl „demoralizační řeči“. Skuteční hrdinové to nemají nikdy lehké, protože ke své škodě používají vlastní rozum...

JAROMÍR MAREK

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 22. ledna 2016