Karel Kubánek - Zavražděn v gulagu

Československá vojenská jednotka pod velením pplk. Ludvíka Svobody se v chaosu polské porážky v září 1939 ocitla ve velmi svízelné situaci. Jen asi 150 vojákům se podařilo dostat do neutrálního Rumunska, odkud jim bylo po několika týdnech umožněno pokračovat v cestě do Francie.

Na devět stovek čs. vojáků se však ocitlo na území okupovaném v důsledku paktu Molotov–Ribbentrop jednotkami Rudé armády, a dostalo se tak do sovětského zajetí. Během popisovaných událostí zůstalo nezvěstných několik desítek příslušníků jednotky. Jejich osudy jsou dodnes většinou neznámé. Jen u malé skupiny těchto československých vlastenců, kteří odešli z domova dobrovolně za hranice bojovat proti nacistickému Německu, máme informace o tom, že se stali oběťmi stalinských represí a jejich život vyhasl v sovětských pracovních lágrech. Jedním z nich byl i Karel Kubánek.

Narodil se 29. října 1916 v podkrkonošské Jilemnici v rodině obchodníka. Poté, co vychodil obecnou školu a měšťanku, vystudoval obchodní akademii v Jablonci nad Nisou, kde také maturoval. V říjnu 1937 nastoupil vojenskou prezenční službu u Leteckého pluku 3 „Generála­‑letce M. R. Štefánika“ na Slovensku. Absolvoval záložní důstojnickou školu a výcvik leteckého pozorovatele. Na jaře 1939 byl propuštěn do civilu. Vrátil se do rodného města a okamžitě se zapojil do formujícího se odbojového hnutí. V noci z 5. na 6. srpna 1939 se mu podařilo dostat se do Polska.

O několik dní později byl v Malých Bronovicích u Krakova prezentován v řadách „Československé vojenské skupiny zahraniční“. V letních měsících roku 1939 se pozice československých vojáků v Polsku měnila. Z původně obtížných běženců se stávali vítanými spojenci v nadcházející válce. Poláci měli zájem především o letce a další specialisty. V řadách polského letectva se jich nakonec ocitla téměř stovka, což nebylo rozhodně číslo nijak malé. Ve skupině převzaté na konci srpna 1939 byl i četař aspirant Karel Kubánek. Jako ostatní českoslovenští letci sloužil na letecké základně v Dęblinu, asi 100 kilometrů jihozápadně od Varšavy. Jak již bylo výše zmíněno, po napadení Polska Sovětským svazem se ocitl v sovětském zajetí.

Počátkem října 1939 se mu podařilo uprchnout. Snažil se dostat se do Francie, aby mohl dále bojovat za svobodu Československa. Nedaleko sovětských hranic byl však dopaden příslušníky NKVD a ve vykonstruovaném procesu jej nakonec v Charkově odsoudili ke třem rokům nucených prací. Vystřídal několik lágrů, až jej na jaře 1940 převezli do Pečorlagu v autonomní republice Komi na severovýchodní hranici evropského Ruska. Zde také někdy na přelomu let 1940/1941 podlehl nelidským podmínkám a vyčerpávající otrocké práci. Zprávu o tom podal jeho český spoluvězeň, který přežil.

Jiří Plachý

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 6. listopadu 2020.