Ludvík Sečkář - Zastřelen pár hodin před osvobozením

Starší generace ještě měla zažité rčení, které zlehčovalo nasazení vládního vojska v Itálii. Vázalo se k dnes již pozapomenuté kapitole našich moderních dějin, existenci protektorátního vládního vojska. Tato početně omezená a slabě vyzbrojená jednotka vznikla v červenci 1939, aby dávala protektorátu navenek určité zdání autonomie. Hlavním úkolem jejích příslušníků se stalo strážení železnic a pomoc při žních nebo živelních katastrofách. V květnu 1944 však naprostou většinu „vladařů“ převeleli do Itálie, aby se doma nemohli zapojit do případného povstání. Více než šest set z nich v zemi pod Apeninami zběhlo, většina se dostala po strastiplné pouti do exilového vojska v Británii, další část bojovala v italských partyzánských oddílech. Celkem 25 bývalých vládních vojáků padlo v přímém boji proti Němcům, další byli nepřítelem zajati a popraveni.

Ludvík Sečkář (1920–1945). V Itálii zběhl z vládního vojska k partyzánům a bojoval proti Německu. Zastřelili jej v dubnu 1945. FOTO: VHÚ Praha

Jedním z nich byl desátník Ludvík Sečkář. Narodil se 11. října 1920 v Moravské Nové Vsi v okrese Břeclav. Vyučil se krejčím. Do vládního vojska byl přijat po odvodu k 10. září 1940 a vtělen k praporu 5 v Kutné Hoře. Dne 1. dubna 1943 byl povýšen na svobodníka a 1. října 1943 na desátníka. S ostatními příslušníky praporu jej 25. května 1944 odeslali do Itálie, kde již 24. srpna uprchl k partyzánům. Za ne zcela vysvětlených okolností se 15. září vrátil s legendou, že byl unesen. Znovu opustil svou posádku 6. listopadu 1944 během železničního transportu a vrátil se k partyzánskému oddílu. Lze soudit, že motivem návratu k jednotce byla snaha kontaktovat další zájemce o přeběhnutí k hnutí odporu. Účastnil se pak protinacistického odboje, ale 1. března 1945 padl s dalšími spolubojovníky do zajetí při velké německé protipartyzánské operaci. Byl tvrdě vyslýchán a 5. března odsouzen německým polním soudem k trestu smrti za zběhnutí. Přes protesty velitele vládního vojska generála Jaroslava Emingera byl zastřelen ve Veroně 25. dubna 1945, těsně předtím, než do města vstoupily první americké jednotky.

Jeho osud sdíleli další dva zběhlí vládní vojáci Jaroslav Bohuslávek a Romeo Reisinger, kteří zaplatili zapojení do odboje rovněž cenou nejvyšší. Narychlo pohřbená těla českých vojáků byla po válce exhumována a se všemi vojenskými poctami uložena ve Veroně na hřbitově Cimitero Monumentale, Ludvík Sečkář do hrobu číslo 548. Hroby tří statečných Čechů se zde nacházejí dodnes.

IVO PEJČOCH

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 29. dubna 2016