Lusitania: tragédie, kterou Němci oslavili

Před 101 lety byla potopena jedna z největších lodí své doby, zaoceánský parník Lusitania. Stalo se tak u irských břehů dne 7. května 1915, když obří loď plující z New Yorku torpédovala německá ponorka. Zahynulo tehdy na 1 200 lidí.

Důvěrné memorandum admirality vyjadřující se k potopení lodi obsahovalo i tuto řádky:

„Jak válečné zkušenosti ukázaly, mohou rychlé parníky značně zmírniti nebezpečí překvapujícího ponorkového útoku klikatou plavbou, tj. tím, že mění svůj kus v krátkých, nepravidelných intervalech, např. od 10 minut do půl hodiny. Tak jednají zpravidla válečné lodi, křižující v oblastech zamořených ponorkami. Rychlost ponorky pod vodou je nepatrná i jest jí nesmírně obtížno dostati se do postavení, odkud by mohla útočiti, nemůže-li sledovati a předvídati kurs lodi, kterou hodlá napadnout.

Ale přes všecky tyto výstrahy a instrukce, za něž admiralitní obchodní odbor zasluhuje veškeré uznání, pokračovala Lusitania v plavbě obvyklou obchodní drahou, plujíc ne klikatě něco přes tříčtvrteční rychlostí, když tu dne 7. května ve 2h 10 odp. byla torpédována korvetním kapitánem Schwiegerem, velitelem U20, osm mil před Old Head of Kinsale. Ponorka vystřelila dvě torpéda, z nichž první ji zasáhlo uprostřed a způsobilo strašlivý výbuch, druhé pak o několik minut později ji trefilo do zádi. Ve dvaceti minutách se potopila, přídí napřed, strhujíc s sebou pod hladinu 1 195 osob, z nichž 291 žen a 94 nemluvňat neb malých dětí.“

Takto vylíčil potopení zámořské dopravní lodi Lusitania a událostí, které tomu předcházely, ve svých rozsáhlé práci o první světové válce Winston Churchill, v té době První lord Admirality.

Podle současných údajů se tehdy utopilo dokonce 1 198 cestujících a členů posádky včetně tří německých černých pasažérů a 123 Američanů. Pouze 764 lidem se podařilo zachránit.

Potopení zaoceánského parníku vyvolalo velké pobouření nejen v Británii, ale i v neutrálních státech včele se Spojenými státy. K bezprostřednímu vstupu USA do války to však nevedlo.

Naopak Němci nechali k této události vyrazit pamětní medaili. A v článku otištěném v jednom z listů katolicky zaměřené strany Centrum „Kölnische Volkzeitung“ byla dokonce uvedena tato slova: „Potopení anglického parníku pro nás znamená úspěch, jehož morální hodnota ještě převyšuje hmotnou stránku. Na tento nejnovější čin našeho válečného námořnictva myslíme s radostnou pýchou. A také nebude posledním. Angličané chtějí ponechat Němce na pospas vyhladovění. My jsme lidštější. Prostě potopíme anglickou loď i s cestujícími, kteří na vlastní riziko a odpovědnost vědomě pronikli do bojového pásma.“

Připomeňme, že svému osudu neunikl německý kapitán Walther Schwieger, velitel U 20. Se svou novou ponorkou U 88 najel 5. září 1917 na minu a plavidlo se potopilo se všemi muži posádky.

Lusitania byla sice postavena v letech 1904–1907 ve skotských loděnicích John Brown & Company, ale Liverpool byl jejím domovským přístavem a mezi obyvateli přístavního města, kteří ji familiárně přezvali na „Lusi“, byla nesmírně populární. Právě roku 1907, kdy byla stavba Lusitanie dokončena, oslavil Liverpool 700. výročí svého založení.

Když byla loď na počátku září 1907 zpřístupněna veřejnosti, navštívilo ji během pěti hodin 10 tisíc lidí. Její vyplutí z přístavu na první cestu z Liverpoolu do Queenstownu a New Yorku sledovalo na březích řeky Mersey více než 200 tisíc diváků.

Zpráva o potopení oblíbeného lodi znamenala pro obyvatele Liverpoolu šok. Mnozí měli mezi členy posádky své příbuzné či alespoň známé. Jen pár dnů po katastrofě došlo k ničení i rabování obchodů, které vlastnili němečtí přistěhovalci. Z nepochopitelných důvodů se terčem útoků stali i příslušníci čínské komunity usazené v Liverpoolu.

Násilníci však byli zatčeni a odsouzeni k trestům vězení. Přestože mnozí Němci byli v Británii usazeni již dlouhá léta, mnoho z nich bylo internováno na ostrově Man, zejména však pro jejich vlastní ochranu.

Dramatický byl osud kapitána Lusitanie Williama Thomase Turnera (1856–1933), který byl obviněn, že svým rozhodováním přispěl k potopení lodi. Vyšetřování jej však očistilo a Turnerovi svěřila společnost Cunard Line velení transportní lodi SS Ivernia, která byla na Nový rok 1917 ve Středozemním moři u pobřeží Řecka torpédována německou ponorkou. I tento útok Turner přežil…

Jaroslav Beránek