Lydie Studničková - Plachá dívka s padákem

Patřila ke dvěma desítkám žen a dívek, které se jako spojařky a zdravotnice staly po náročném výcviku plnohodnotnou součástí 2. čs. paradesantní brigády v SSSR. Když absolvovala v Jefremově svůj první seskok padákem, bylo jí pouhých sedmnáct let. Protože nedosáhla odvodového věku, přepsala si již dříve, podobně jako její ještě skoro o rok mladší (!) kamarádka Vlasta Kadaňková, v dokladech rok narození. Lydie Studničková – pohledná, avšak plachá a skromná dívka–, dokázala později v Karpatech i na Slovensku fyzicky a psychicky zvládnout nesnáze často lépe než mnozí muži.

Narodila se 16. února 1927 v Kyjevě v rodině československého legionáře Jaroslava Studničky, který se rozhodl zůstat na Ukrajině, kde se oženil s místní dívkou. Lidka chodila se svými dvěma bratry do českých škol, ale v prvním ročníku střední školy vše přerušila válka. Její rodina zažila internaci a otec poznal i hrůzy gulagu, ze kterého byl propuštěn až v létě 1942, když se jako dobrovolník přihlásil k nově se tvořící čs. vojenské jednotce v Buzuluku. Pozdějiza ním dorazil i zbytek rodiny.

V lednu 1944 byla Lidka coby „osmnáctiletá“ zařazena do parabrigády, u níž prodělala střelecký, radiotelegrafický a paradesantní výcvik. Jako radistka se zúčastnila krvavých bojů v Karpatech a 4. října 1944 byla v rámci spojovací roty vysazena na povstaleckém letišti Tri Duby u Zvolena. Také Lidka po ústupu povstalců do hor absolvovala v listopadu známý „pochod smrti“ přes Chabenec do Lomnisté doliny, který nepřežily desítky mužů. Pod krycím jménem Marie Stančíková se stala členkou zvláštní operační skupiny Tarzan. Zúčastnila se bojů na Krpáčově a přepadu německého velitelství v Mýtě pod Ďumbierom. Byla spojkou i ošetřovatelkou v jedné osobě a zároveň i zajišťovala rádiové spojení. Až v únoru 1945 se svou jednotkou přešla frontu po více než čtyřech měsících tvrdé povstalecké a partyzánské kalvárie.

Po válce zůstala v armádě jako důstojník ve štábech spojovacího vojska a později i jako tlumočnice z ruštiny. Na jaře roku 1950 však byla z rozkazu neblaze proslulého ministra národní obrany a Gottwaldova zetě Alexeje Čepičky propuštěna z armády, později i zbavena vojenské hodnosti a práva nosit uniformu. Vdala se za Antonína Horálka a radostí i náplní života se jí stal syn Pavel. Na počátku 60. let byl paní Horálkové zatím přiznán plný vojenský invalidní důchod, v roce 1968 byla částečně a v roce 1992 v plném rozsahu rehabilitována. Skromná hrdinka z parabrigády zemřela 7. června 2004 v Nových Křečanech u Rumburku.

Jindřich Marek

Připraveno pro rubriku Kalendář hrdinů Lidových novin a serveru Lidovky.cz, kde byl text zveřejněn 23. srpna 2019.