Patent Františka Kopeckého na řiditelné torpédo z roku 1906

České námořní dějiny nejsou příliš obsáhlé, a i když oplývají osobnostmi, jako byl vynálezce lodního šroubu Josef Ressel, nebo událostmi, jako byla úspěšná obojživelná operace na jezeře Bajkal v srpnu 1918, s námořními dějinami přímořských států se pochopitelně srovnávat nemohou. O to zajímavější je dokument, který – alespoň nakolik je nám známo – byl u nás doposud zcela neznámý. Jde o patentovou přihlášku, kterou v roce 1905 podal v Londýně český krajan František Kopecký a v níž popsal v konstrukci řiditelného torpéda.

František Kopecký se narodil 11. prosince 1881 v Cerekvici nad Loučnou, nedaleko od Litomyšle. Na přelomu století odešel do Spojeného království Velké Británie a Irska, kde působil jako ilustrátor a malíř miniatur. Díky své společenské povaze se stal mezi krajany výraznou postavou. Působil mimo jiné jako jednatel pobočky českého Sokola v Londýně.

Po vypuknutí první světové války zorganizoval manifestaci londýnských Čechů proti Rakousku-Uhersku a v září téhož roku se stal členem výboru Londýnského českého vzájemného svazu podpůrného. Po reorganizaci svazu na Londýnský český výbor a legii pro britskou službu – London Bohemian (Czech) Committee and Legion for British Service – se stal tajemníkem této organizace a zasloužil se o vyjmutí Čechů z předpisů o internaci nepřátelských cizinců. Britský žurnalista a historik Wickham Steed věnoval jeho činnosti celou kapitolu ve svých pamětech.

V roce 1915 pobýval František Kopecký ve Spojených státech amerických, kde pomáhal organizovat slovanské spolky v prospojeneckém duchu. Poté spolupracoval v Londýně s profesorem Tomášem Garriguem Masarykem. V roce 1916 byl František Kopecký jedním ze zakládajících členů Československé národní rady v Paříži. Po svolení britského ministerstva války ke službě československých dobrovolníků v Britské armádě byl Kopecký jedním z prvních, který ji nastoupil.

Do Královského polního dělostřelectva narukoval 11. prosince 1916 a již v březnu 1917 se účastnil bojů u Messines v Belgii. Na frontě u Yprů utrpěl 11. srpna 1917 otravu bojovými plyny, ale již 20. září 1917 se na frontu vrátil, tentokrát ke Gardovému dělostřelectvu. Od Yprů byl v listopadu 1917 přesunut ke Cambrai ve Francii, v březnu 1918 k Arrasu a v dubnu 1918 k Lys. Ve Francii se též účastnil závěrečné ofenzivy armád Dohody od července do listopadu 1918.

Po válce působil v krajanském hnutí a uspořádal také archiv prvního československého odboje ve Spojeném království. Své vzpomínky ze života v Británii a své válečné zkušenosti zakomponoval do románu Ostrov věčné hry, který vyšel roku 1926. V roce 1933 se stal sekretářem čs. krajanské kolonie v Anglii.

František Kopecký zemřel po těžké nemoci 15. března 1941 v nemocnici v Royal Tunbridge Wells.4 Osvobození vlasti z nacistické okupace se tak již bohužel nedožil. Je pohřben na hřbitově Islington and St. Pancras Cemetery v Londýně.

Svým návrhem koncepce řiditelného torpéda, v podstatě miniponorky, František Kopecký nepochybně předběhl svou dobu. (O problematice miniponorek se lze dočíst v práci: Ivo PEJČOCH, Miniponorky – osamělí lovci. Miniponorky první a druhé světové války. Svět křídel, Cheb 2006. Starší literaturu k tématu shrnul ve své recenzi Jan FROLÍK, Ivo Pejčoch: Miniponorky – osamělí lovci. HaV 2007, č. 2, s. 150–151.) Jestli jeho patent znali konstruktéři italských řiditelných torpéd Mignatta a Maiale z první a druhé světové války, případné britských Chariotů z druhé světové války, však nevíme. Snad to objasní další bádání; s daleko větší pravděpodobností však tato otázka zůstane navždy nezodpovězena.

Tomáš Jakl